Jób 15
1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Respondens autem Eliphaz Themanites, dixit:
2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
Numquid sapiens respondebit quasi ventum loquens, et implebit ardore stomachum suum?
3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
Arguis verbis eum, qui non est æqualis tibi, et loqueris quod tibi non expedit.
4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
Quantum in te est evacuasti timorem, et tulisti preces coram Deo.
5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
Docuit enim iniquitas tua os tuum, et imitaris linguam blasphemantium.
6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
Condemnabit te os tuum, et non ego: et labia tua respondebunt tibi.
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
Numquid primus homo tu natus es, et ante colles formatus?
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
Numquid consilium Dei audisti, et inferior te erit eius sapientia?
9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
Quid nosti quod ignoremus? quid intelligis quod nesciamus?
10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
Et senes, et antiqui sunt in nobis multo vetustiores quam patres tui.
11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
Numquid grande est ut consoletur te Deus? sed verba tua prava hoc prohibent.
12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
Quid te elevat cor tuum, et quasi magna cogitans, attonitos habes oculos?
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
Quid tumet contra Deum spiritus tuus, ut proferas de ore tuo huiuscemodi sermones?
14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
Quid est homo, ut immaculatus sit, et ut iustus appareat natus de muliere?
15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
Ecce inter sanctos eius nemo immutabilis, et cæli non sunt mundi in conspectu eius.
16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
Quanto magis abominabilis et inutilis homo, qui bibit quasi aquam iniquitatem?
17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
Ostendam tibi, audi me: quod vidi narrabo tibi.
18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
Sapientes confitentur, et non abscondunt patres suos.
19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
Quibus solis data est terra, et non transivit alienus per eos.
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
Cunctis diebus suis impius superbit, et numerus annorum incertus est tyrannidis eius.
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
Sonitus terroris semper in auribus illius: et cum pax sit, ille semper insidias suspicatur.
22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
Non credit quod reverti possit de tenebris ad lucem, circumspectans undique gladium.
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
Cum se moverit ad quærendum panem, novit quod paratus sit in manu eius tenebrarum dies.
24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
Terrebit eum tribulatio, et angustia vallabit eum, sicut regem, qui præparatur ad prælium.
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
Tetendit enim adversus Deum manum suam, et contra Omnipotentem roboratus est.
26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
Cucurrit adversus eum erecto collo, et pingui cervice armatus est.
27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
Operuit faciem eius crassitudo, et de lateribus eius arvina dependet.
28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
Habitavit in civitatibus desolatis, et in domibus desertis, quæ in tumulos sunt redactæ.
29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
Non ditabitur, nec perseverabit substantia eius, nec mittet in terra radicem suam.
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
Non recedet de tenebris: ramos eius arefaciet flamma, et auferetur spiritu oris sui.
31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
Non credet frustra errore deceptus, quod aliquo pretio redimendus sit.
32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
Antequam dies eius impleantur, peribit: et manus eius arescent.
33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
Lædetur quasi vinea in primo flore botrus eius, et quasi oliva proiiciens florem suum.
34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
Congregatio enim hypocritæ sterilis, et ignis devorabit tabernacula eorum, qui munera libenter accipiunt.
35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
Concepit dolorem, et peperit iniquitatem, et uterus eius præparat dolos.
