Jób 15
1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Da antwortete Eliphas, der Temaniter, und sprach:
2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
Soll ein Weiser mit windigem Wissen antworten und seinen Leib mit Ostwind füllen?
3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
Zurechtweisung mit Worten nützt nichts, und mit Reden richtet man nichts aus.
4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
Doch du hebst die Gottesfurcht auf und schwächst die Andacht vor Gott.
5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
Denn deine Missetat lehrt deinen Mund, und du wählst die Sprache der Schlauen.
6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
Dein eigener Mund soll dich verurteilen und nicht ich, deine Lippen sollen zeugen wider dich!
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
Bist du der Erstgeborene der Menschen, und warest du vor den Hügeln da?
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
Hast du Gottes Rat belauscht und alle Weisheit aufgesogen?
9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
Was weißt du, das wir nicht wüßten? Verstehst du mehr als wir?
10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
Ergraute Häupter sind auch unter uns, Greise, die älter sind als dein Vater!
11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
Sind dir zu gering die Tröstungen Gottes, der so sanft mit dir geredet hat?
12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
Was hat dir die Besinnung geraubt, und wie übermütig wirst du,
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
daß du deinen Zorn gegen Gott auslässest und solche Worte ausstößt aus deinem Mund?
14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
Wie kann der Sterbliche denn rein, der vom Weibe Geborene gerecht sein?
15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
Siehe, seinen Heiligen traut er nicht, die Himmel sind nicht rein vor ihm.
16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
Wie sollte es denn der Abscheuliche, der Verdorbene, der Mensch sein, der Unrecht wie Wasser säuft?
17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
Ich will dich unterweisen, höre mir zu, und was ich gesehen habe, will ich dir erzählen;
18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
was Weise verkündigten und nicht verhehlt haben von ihren Vätern her,
19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
als noch ihnen allein das Land gehörte und noch kein Fremder zu ihnen herübergekommen war:
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
Der Gottlose quält sich sein Leben lang, all die Jahre, die dem Tyrannen bestimmt sind;
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
ein Schreckensgetön ist in seinen Ohren, und der Verderber überfällt ihn in seinem Glück.
22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
Er soll nicht glauben, daß er aus der Finsternis wiederkehren wird; ausersehen ist er für das Schwert!
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
Er irrt umher nach Brot: wo [findet er es]? Er weiß, daß ein finsterer Tag ihm nahe bevorsteht.
24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
Not und Bedrängnis überfallen ihn, sie überwältigen ihn, wie ein König, der zum Streit gerüstet ist.
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
Denn er hat seine Hand gegen Gott ausgestreckt und sich gegen den Allmächtigen aufgelehnt;
26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
er ist gegen ihn angelaufen mit erhobenem Haupt, unter dem dicken Buckel seiner Schilde;
27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
sein Angesicht bedeckte sich mit Fett, und Schmer umhüllte seine Lenden;
28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
er schlug seine Wohnung in zerstörten Städten auf, in Häusern, die unbewohnt bleiben sollten, zu Trümmerhaufen bestimmt.
29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
Er wird nicht reich, sein Vermögen hat keinen Bestand, und sein Besitz breitet sich nicht aus im Land.
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
Der Finsternis entgeht er nicht, die Flamme versengt seine Sprößlinge, vor dem Hauch Seines Mundes flieht er dahin.
31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
Er verlasse sich nicht auf Lügen, er ist betrogen; und Betrug wird seine Vergeltung sein.
32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
Ehe sein Tag kommt, ist sie reif; sein Zweig grünt nicht mehr.
33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
Wie ein Weinstock, der seine Herlinge abstößt, und wie ein Ölbaum [ist er], der seine Blüten abwirft.
34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
Denn die Rotte der Ruchlosen ist unfruchtbar, und Feuer frißt die Zelte der Bestechung.
35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
Mit Mühsal schwanger, gebären sie Eitles, und ihr Schoß bereitet Enttäuschung.
