Jób 15
1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Darauf erwidert Eliphaz von Teman also:
2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
"Kann denn ein Weiser so unsinnige Beweise bringen und sich in solcher Hohlheit blähen?
3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
Kann er Beweis mit Reden führen, die nichts taugen, mit Sprüchen, die nichts nütze sind?
4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
Du machst die Gottesfurcht zunichte, zerstörst die Andacht vor der Gottheit,
5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
wenn deine Schuld dich lehrt, also zu reden, und du Verschmitzter Redeweise wählst.
6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
Dein eigener Mund verdammt dich und nicht ich; die eigenen Lippen strafen dich.
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
Warst du als Erstlingsmensch geboren und kamst du vor den Hügeln auf die Welt,
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
und hörtest du im Rate Gottes zu und holtest Weisheit dir allein?
9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
Was weißt du, und wir wüßten's nicht, verstehst, was unbekannt uns wäre?
10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
Sind unter uns doch graue Häupter, mehr als betagt genug, um Vater dir zu sein.
11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
Ist dir die Gotteströstung zu gering, das Wort, das sanft an dich ergeht?
12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
Warum reißt dich ein Unmut fort? Was blicken deine Augen finster,
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
daß deinen Geist du Gott zurückzugeben trachtest? Nur mit dem Munde freilich hast du das gesagt.
14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
Was ist der Mensch, daß rein er wäre, gerecht der Weibgeborene?
15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
Selbst seinen Heiligen traut er nicht; der Himmel ist nicht rein in seinen Augen,
16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
geschweige der Abscheuliche, Verdorbene, der Mensch, der Sünde wie das Wasser trinkt.
17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
Ich will dich lehren; hör mir zu. Was ich geschaut, will ich dir sagen,
18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
was Weise einst verkündet, was ihre Väter ihnen nicht verhehlt,
19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
die noch allein im Lande saßen, zu denen noch kein Fremder kam.
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
Des Bösen Leben ist voll Angst; nur wenig Jahre sind für den Gewaltmenschen bestimmt.
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
Der Schrecken hallt in seinem Ohr; wiewohl in Sicherheit, wird er vom Räuber überfallen schon.
22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
Er gibt den Glauben auf, dem Dunkel zu entrinnen; er ist bestimmt für blutigen Tod
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
und wird ein Fraß der Geier. Er weiß, ihm ist ein finsterer Tag von ihm bestimmt.
24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
Ihn schreckt die Not; ihn überfällt die Drangsalszeit gleich einem kampfbereiten Hahn.
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
Weil gegen Gott die Hand er ausgestreckt und dem Allmächtigen er Trotz geboten,
26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
so stürmt er gegen ihn, mit seines rauhen Schildes Wölbung.
27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
Er deckt mit dem Visier sein Angesicht, legt einen Panzerschurz um seine Lenden.
28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
Nur in verfemten Städten noch kann jener siedeln, in unbewohnbaren Gebäuden, die schon dem Abbruch sind verfallen.
29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
Er wird nicht wieder reich, noch hat Bestand je seine Habe; er schlägt im Boden nimmer Wurzel.
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
Der Finsternis entgeht er nicht, es dörrt die Hitze seine Zweige, und seine Blüten fallen durch den Sturmwind ab.
31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
Zu denen, die auf Nichtiges vertrauen, irrt er hin; sein Entgelt ist das Nichts.
32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
Noch vor der Zeit verwelken sie, und seine Zweige grünen nimmer.
33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
Er wirft gleich einem Weinstock seine Früchte ab, wirft wie der Ölbaum seine Blüte hin.
34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
Des Frevlers Rotte ist ja unfruchtbar, und Feuer frißt des Unrechts Zelte.
35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
Sie brüten Unheil, hecken Ungemach, und ihres Leibes Frucht ist Trug."
