Jób 15
1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Alors Eliphaz de Théman prit la parole et dit:
2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
Le sage répond-il par une science vaine? Se gonfle-t-il la poitrine de vent?
3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
Se défend-il par de futiles propos, par des discours qui ne servent à rien?
4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
Toi, tu détruis même la crainte de Dieu, tu anéantis toute piété envers Dieu.
5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
Ta bouche révèle ton iniquité, et tu prends le langage les fourbes.
6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
Ce n'est pas moi, c'est ta bouche qui te condamne, ce sont tes lèvres qui déposent contre toi.
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
Es-tu né le premier des hommes? As-tu été enfanté avant les collines?
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
As-tu assisté au conseil de Dieu? As-tu dérobé pour toi seul la sagesse?
9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
Que sais-tu, que nous ne sachions? Qu'as-tu appris, qui ne nous soit familier?
10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
Nous avons aussi parmi nous des cheveux blancs, des vieillards plus riches de jours que ton père.
11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
Tiens-tu pour peu de chose les consolations de Dieu et les douces paroles que nous t'adressons?
12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
Où ton cœur t'emporte-t-il, et que signifie ce roulement de tes yeux?
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
Quoi! C'est contre Dieu que tu tournes ta colère, et que de ta bouche tu fais sortir de tels discours?
14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
Qu'est-ce que l'homme, pour qu'il soit pur, le fils de la femme, pour qu'il soit juste?
15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
Voici que Dieu ne se fie pas même à ses saints, et les cieux ne sont pas purs devant lui:
16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
combien moins cet être abominable et pervers, l'homme qui boit l'iniquité comme l'eau!
17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
Je vais t'instruire, écoute-moi; je raconterai ce que j'ai vu,
18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
ce que les sages enseignent, — ils ne le cachent pas, l'ayant appris de leurs pères;
19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
à eux seuls avait été donné le pays, et parmi eux jamais ne passa l'étranger. —
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
« Le méchant, durant tous ses jours, est rongé par l'angoisse; un petit nombre d'années sont réservées à l'oppresseur.
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
Des bruits effrayants retentissent à ses oreilles; au sein de la paix, le dévastateur fond sur lui.
22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
Il n'espère pas échapper aux ténèbres, il sent qu'il est guetté pour le glaive.
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
Il erre pour chercher son pain; il sait que le jour des ténèbres est prêt, à ses côtés.
24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
La détresse et l'angoisse tombent sur lui; elles l'assaillent comme un roi armé pour le combat.
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
Car il a levé sa main contre Dieu, il a bravé le Tout-Puissant,
26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
il a couru sur lui le cou raide, sous le dos épais de ses boucliers.
27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
Il avait le visage couvert de graisse, et les flancs chargés d'embonpoint.
28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
Il occupait des villes qui ne sont plus, des maisons qui n'ont plus d'habitants, vouées à devenir des monceaux de pierre.
29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
Il ne s'enrichira plus, sa fortune ne tiendra pas, ses possessions ne s'étendront plus sur la terre.
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
Il n'échappera pas aux ténèbres; la flamme desséchera ses rejetons, et il sera emporté par le souffle de la bouche de Dieu.
31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
Qu'il n'espère rien du mensonge, il y sera pris; le mensonge sera sa récompense.
32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
Elle arrivera avant que ses jours soient pleins, et son rameau ne verdira plus.
33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
Il secouera, comme la vigne, son fruit à peine éclos; il laissera tomber sa fleur, comme l'olivier.
34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
Car la maison de l'impie est stérile, et le feu dévore la tente du juge corrompu.
35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
Il a conçu le mal, et il enfante le malheur, dans son sein mûrit un fruit de déception. »
