Jób 15
1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
And Eliphaz the Temanite answereth and saith: —
2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
Doth a wise man answer [with] vain knowledge? And fill [with] an east wind his belly?
3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
To reason with a word not useful? And speeches — no profit in them?
4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
Yea, thou dost make reverence void, And dost diminish meditation before God.
5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
For thy mouth teacheth thine iniquity, And thou chooseth the tongue of the subtile.
6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
Thy mouth declareth thee wicked, and not I, And thy lips testify against thee.
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
The first man art thou born? And before the heights wast thou formed?
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
Of the secret counsel of God dost thou hear? And withdrawest thou unto thee wisdom?
9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
What hast thou known, and we know not? Understandest thou — and it is not with us?
10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
Both the gray-headed And the very aged [are] among us — Greater than thy father [in] days.
11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
Too few for thee are the comforts of God? And a gentle word [is] with thee,
12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
What — doth thine heart take thee away? And what — are thine eyes high?
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
For thou turnest against God thy spirit? And hast brought out words from thy mouth:
14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
What [is] man that he is pure, And that he is righteous, one born of woman?
15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
Lo, in His holy ones He putteth no credence, And the heavens have not been pure in His eyes.
16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
Also — surely abominable and filthy Is man drinking as water perverseness.
17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
I shew thee — hearken to me — And this I have seen and declare:
18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
Which the wise declare — And have not hid — from their fathers.
19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
To them alone was the land given, And a stranger passed not over into their midst:
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
'All days of the wicked he is paining himself, And few years have been laid up for the terrible one.
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
A fearful voice [is] in his ears, In peace doth a destroyer come to him.
22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
He believeth not to return from darkness, And watched [is] he for the sword.
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
He is wandering for bread — 'Where [is] it?' He hath known that ready at his hand Is a day of darkness.
24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
Terrify him do adversity and distress, They prevail over him As a king ready for a boaster.
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
For he stretched out against God his hand, And against the Mighty he maketh himself mighty.
26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
He runneth unto Him with a neck, With thick bosses of his shields.
27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
For he hath covered his face with his fat, And maketh vigour over [his] confidence.
28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
And he inhabiteth cities cut off, houses not dwelt in, That have been ready to become heaps.
29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
He is not rich, nor doth his wealth rise, Nor doth he stretch out on earth their continuance.
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
He turneth not aside from darkness, His tender branch doth a flame dry up, And he turneth aside at the breath of His mouth!
31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
Let him not put credence in vanity, He hath been deceived, For vanity is his recompence.
32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
Not in his day is it completed, And his bending branch is not green.
33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
He shaketh off as a vine his unripe fruit, And casteth off as an olive his blossom.
34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
For the company of the profane [is] gloomy, And fire hath consumed tents of bribery.
35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
To conceive misery, and to bear iniquity, Even their heart doth prepare deceit.
