Jób 15
1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Then answered Eliphaz the Temanite, and said:
2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
Should a wise man answer with arguments of wind, Or fill his bosom with the east wind?
3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
Should he argue with speech that helpeth him not, And with words which do not profit him?
4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
Behold, thou makest the fear of God a vain thing, And discouragest prayer before him.
5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
Yea, thy own mouth proclaimeth thy iniquity, Though thou choosest the tongue of the crafty.
6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
Thy own mouth condemneth thee, and not I; Thy own lips testify against thee.
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
Art thou the first man that was born? Wast thou formed before the hills?
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
Hast thou listened in the council of God, And drawn all wisdom to thyself?
9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
What dost thou know, that we know not also? What dost thou understand, that is a secret to us?
10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
With us are the aged and hoary-headed; Much older than thy father.
11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
Dost thou despise the consolations of God, And words so full of kindness to thee?
12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
Why hath thy passion taken possession of thee? And why this winking of thine eyes?
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
For against God hast thou turned thy spirit, And uttered such words from thy mouth.
14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
What is man, that he should be pure, And he that is born of woman, that he should be innocent?
15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
Behold, He putteth no trust in his ministering spirits, And the heavens are not pure in his sight;
16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
Much less, abominable and polluted man, Who drinketh iniquity as water.
17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
Hear me, and I will show thee, And that which I have seen will I declare;
18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
Which the wise men have told, And not kept concealed, as received from their fathers;
19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
To whom alone the land was given, And among whom not a stranger wandered.
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
“All his days the wicked man is in pain; Yea, all the years, that are laid up for the oppressor.
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
A fearful sound is in his ears; In peace the destroyer cometh upon him.
22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
He hath no hope that he shall escape from darkness; He is set apart for the sword.
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
He wandereth about, seeking bread; He knoweth that a day of darkness is at hand.
24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
Distress and anguish fill him with dread; They prevail against him like a king ready for the battle.
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
Because he stretched forth his hand against God, And bade defiance to the Almighty,
26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
And ran against him with outstretched neck, With the thick bosses of his bucklers;
27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
Because he covered his face with fatness, And gathered fat upon his loins,
28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
And dwelt in desolated cities, In houses which no man inhabiteth, That are ready to become heaps.
29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
He shall not be rich; his substance shall not endure, And his possessions shall not be extended upon the earth.
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
He shall not escape from darkness, And the flame shall dry up his branches; Yea, by the breath of His mouth shall he be taken away.
31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
“Let not man trust in vanity! he will be deceived; For vanity shall be his recompense.
32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
He shall come to his end before his time, And his branch shall not be green.
33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
He shall shake off his unripe fruit like the vine, And shed his blossoms like the olive-tree.
34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
The house of the unrighteous shall be famished, And fire shall consume the tents of bribery.
35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
They conceive mischief, and bring forth misery, And their breast deviseth deceit.”
