Jób 15
1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
And Eliphaz the Temanite answers and says:
2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
“Does a wise man answer [with] vain knowledge? And fill his belly [with] an east wind?
3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
To reason with a word not useful? And speeches—no profit in them?
4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
Indeed, you make reverence void, and diminish meditation before God.
5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
For your mouth teaches your iniquity, And you choose the tongue of the cunning.
6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
Your mouth declares you wicked, and not I, And your lips testify against you.
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
Are you the first man born? And were you formed before the heights?
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
Do you hear of the secret counsel of God? And withdraw wisdom to you?
9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
What have you known, and we do not know? [What] do you understand, and it is not with us?
10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
Both the gray-headed And the very aged [are] among us—Greater than your father [in] days.
11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
Are the comforts of God too few for you? And a gentle word [is] with you,
12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
Why does your heart take you away? And why are your eyes high?
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
Do you turn your spirit against God? And have brought out words from your mouth:
14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
What [is] man that he is pure, And that he is righteous, one born of woman?
15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
Behold, He puts no credence in His holy ones, And the heavens have not been pure in His eyes.
16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
Also—surely abominable and filthy Is man drinking perverseness as water.
17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
I show you—listen to me—And this I have seen and declare,
18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
Which the wise declare—And have not hid—from their fathers.
19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
To them alone was the land given, And a stranger did not pass over into their midst:
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
All [the] days of the wicked he is paining himself, And few years have been laid up for the terrible one.
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
A fearful voice [is] in his ears, In peace a destroyer comes to him.
22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
He does not believe to return from darkness, And he watches for the sword.
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
He is wandering for bread: Where [is] it? He has known that ready at his hand Is a day of darkness.
24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
Adversity and distress terrify him, They prevail over him as a king ready for a boaster.
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
For he stretched out his hand against God, And against the Mighty he makes himself mighty.
26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
He runs to Him with a neck, With thick bosses of his shields.
27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
For he has covered his face with his fat, And makes vigor over [his] confidence.
28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
And he inhabits cities cut off, houses not dwelt in, That have been ready to become heaps.
29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
He is not rich, nor does his wealth rise, Nor does he stretch out their continuance on earth.
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
He does not turn aside from darkness, A flame dries up his tender branch, And he turns aside at the breath of His mouth!
31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
Do not let him put credence in vanity, He has been deceived, For vanity is his exchange.
32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
It is not completed in his day, And his bending branch is not green.
33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
He shakes off his unripe fruit as a vine, And casts off his blossom as an olive.
34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
For the company of the profane [is] barren, And fire has consumed tents of bribery.
35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
To conceive misery, and to bear iniquity, Even their heart prepares deceit.”
