Jób 15
1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Then Eliphaz the Temanite replied:
2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
“Does a wise man answer with empty counsel or fill his belly with the hot east wind?
3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
Should he argue with useless words or speeches that serve no purpose?
4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
But you even undermine the fear of God and hinder meditation before Him.
5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
For your iniquity instructs your mouth, and you choose the language of the crafty.
6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
Your own mouth, not mine, condemns you; your own lips testify against you.
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
Were you the first man ever born? Were you brought forth before the hills?
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
Do you listen in on the council of God or limit wisdom to yourself?
9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
What do you know that we do not? What do you understand that is not clear to us?
10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
Both the gray-haired and the aged are on our side— men much older than your father.
11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
Are the consolations of God not enough for you, even words spoken gently to you?
12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
Why has your heart carried you away, and why do your eyes flash,
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
as you turn your spirit against God and pour such words from your mouth?
14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
What is man, that he should be pure, or one born of woman, that he should be righteous?
15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
If God puts no trust in His holy ones, if even the heavens are not pure in His eyes,
16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
how much less man, who is vile and corrupt, who drinks injustice like water?
17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
Listen to me and I will inform you. I will describe what I have seen,
18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
what was declared by wise men and was not concealed from their fathers,
19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
to whom alone the land was given when no foreigner passed among them.
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
A wicked man writhes in pain all his days; only a few years are reserved for the ruthless.
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
Sounds of terror fill his ears; in his prosperity the destroyer attacks him.
22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
He despairs of his return from darkness; he is marked for the sword.
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
He wanders about as food for vultures; he knows the day of darkness is at hand.
24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
Distress and anguish terrify him, overwhelming him like a king poised to attack.
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
For he has stretched out his hand against God and has vaunted himself against the Almighty,
26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
rushing headlong at Him with a thick, studded shield.
27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
Though his face is covered with fat and his waistline bulges with flesh,
28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
he will dwell in ruined cities, in abandoned houses destined to become rubble.
29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
He will no longer be rich; his wealth will not endure. His possessions will not overspread the land.
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
He will not escape from the darkness; the flame will wither his shoots, and the breath of God’s mouth will carry him away.
31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
Let him not deceive himself with trust in emptiness, for emptiness will be his reward.
32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
It will be paid in full before his time, and his branch will not flourish.
33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
He will be like a vine stripped of its unripe grapes, like an olive tree that sheds its blossoms.
34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
For the company of the godless will be barren, and fire will consume the tents of bribery.
35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
They conceive trouble and give birth to evil; their womb is pregnant with deceit.”
