< Jób 14 >

1 Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
En cuanto al hombre, hijo de mujer, sus días son cortos y llenos de problemas.
2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
Sale como una flor, y es cortado; sale volando como una sombra, y nunca más se ve.
3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
¿Es en uno como este que tus ojos están fijos, con el propósito de juzgarlo?
4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
Quién podrá sacar algo limpio de un impuro! Nadie!
5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
Si sus días están ordenados, y tienes conocimiento del número de sus meses, habiéndole dado un límite fijo más allá del cual no puede ir;
6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
Deja que tus ojos se aparten de él, y quita tu mano de él, para que pueda tener placer al final de su día, como un sirviente que trabaja para el pago.
7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
Porque hay esperanza de un árbol; si se corta, volverá a retoñar, y sus ramas no llegarán a su fin.
8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
Aunque su raíz puede ser vieja en la tierra, y su extremo cortado puede estar muerto en el polvo;
9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
Aun así, con el olor del agua, hará brotes y pondrá ramas como una planta joven.
10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
Pero el hombre llega a su muerte y se va: abandona su espíritu, ¿y dónde está?
11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
Las aguas salen de un estanque, y un río se convierte en desecho y seco;
12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
Entonces el hombre baja al sepulcro y no vuelve: hasta que los cielos se acaban, no estarán despiertos ni saldrán de su sueño.
13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
¡Si solo me mantuvieras a salvo en el sepulcro, poniéndome en un lugar secreto hasta que tu ira haya pasado, dándome un tiempo fijo para que pueda volver a tu memoria otra vez! (Sheol h7585)
14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
Si la muerte se lleva a un hombre, ¿volverá a la vida? Todos los días de mi problema estaría esperando, hasta que llegara el momento de mi cambio.
15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
Al sonido de tu voz daría una respuesta, eres aficionado a la obra de tus manos.
16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
Porque ahora mis pasos están numerados por ti, y mi pecado no es pasado por alto.
17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
Mi maldad está sellada en una bolsa, y cosida mi iniquidad.
18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
Pero verdaderamente una montaña que cae se convierte en polvo, y una roca se mueve de su lugar;
19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
Las piedras son desgastadas por la fuerza de las aguas; el polvo de la tierra es arrastrado por su desbordamiento, y así pones fin a la esperanza del hombre.
20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
Prevaleces sobre el siempre, y él se va; Su rostro se cambia en la muerte, y lo envías lejos.
21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
Sus hijos reciben honra, y él no tiene conocimiento de ello; son humillados, pero él no es consciente de ello.
22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
Ciertamente su carne sobre él tiene dolor, y su alma está lamentándose.

< Jób 14 >