Jób 14
1 Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
Človek, ki je rojen iz ženske, je malo-dneven in poln težav,
2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
poganja kakor cvet in je odtrgan, odleti tudi kakor senca in ne nadaljuje.
3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
Mar odpiraš svoje oči nad takšnim in me s seboj vodiš na sodbo?
4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
Kdo lahko privede čisto stvar iz nečiste? Niti en.
5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
Ker so njegovi dnevi določeni, je število njegovih mesecev s teboj; ti si določil njegove meje, ki jih ne more prestopiti.
6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
Obrni se od njega, da lahko počiva, dokler svojega dneva ne bo dovršil kakor najemnik.
7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
Kajti upanje je za drevo, če je posekano, da bo ponovno pognalo in da njegove nežne veje ne bodo odnehale.
8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
Čeprav se njegova korenina v zemlji postara in njegov štor umre v zemlji,
9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
vendar preko vonja vode vzbrsti in požene veje kakor rastlina.
10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
Toda človek umre in obleži. Da, človek izroči duha in kje je?
11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
Kakor vode izhlapevajo iz morja in se poplava izsušuje in posuši,
12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
tako se človek uleže in ne vstane. Dokler ne bo več neba, se ne bodo prebudili niti ne bodo dvignjeni iz svojega spanja.
13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
Oh, da bi me hotel skriti v grob, da bi me varoval na skrivnem, dokler tvoj bes ne mine, da bi mi določil določeni čas in me spomnil! (Sheol h7585)
14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
Če človek umre, mar bo ponovno živel? Vse dni svojega določenega časa bom čakal, dokler ne pride moja sprememba.
15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
Klical boš in jaz ti bom odgovoril; imel boš željo po delu svojih rok.
16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
Kajti sedaj šteješ moje korake. Mar ne paziš nad mojim grehom?
17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
Moj prestopek je zapečaten v mošnji in ti zašiješ mojo krivičnost.
18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
Zagotovo padajoča gora pride v nič in skala je odstranjena iz svojega kraja.
19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
Vode brusijo kamne. Ti izpiraš stvari, ki rastejo ven iz zemeljskega prahu in ti uničuješ upanje človeka.
20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
Na veke prevladuješ zoper njega in on premine. Spreminjaš njegovo obličje in ga pošiljaš proč.
21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
Njegovi sinovi so prišli v čast in on tega ne ve. Ponižani so, toda tega ne zaznava o njih.
22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
Toda njegovo meso na njem bo imelo bolečino in njegova duša znotraj njega bo žalovala.«
