Jób 14

1 Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.

“Kut nukewa isusla tuh munas ac tia ku in sifacna. Moul lasr nukewa fototo ac sessesla ke mwe ongoiya.

2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.

Kut kapak na sa na in uli oana ros uh; Ac kut wanginla oana lul uh.

3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.

O God, ya kom ku in ngetma ac nunku ke kain mwet se nga uh, Ku eisyuyang nu in nununku?

4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.

Wangin ma nasnas ku in tuku Liki sie ma su arulana fohkfok oana mwet uh.

5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:

Lusen moul lal nuna oakwuki na meet — Aok, pisen malem ma el ac moul uh. Kom orala tari oakwuk lom, ac tia ku in ikilyukla.

6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.

Ngetla lukel ac nimet lusrongol. Lela elan engankin moul upa se inge, el fin ku.

7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,

“Oasr finsrak ke soko sak ma pakpuki tari — Mweyen ac ku in sifil srunak ac moul.

8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:

Okah uh finne matuoh, Ac srua uh misa infohk uh,

9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.

Fin oasr kof pusralla na ac sifilpa kapak oana soko sak fusr.

10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?

A mwet se fin misa, na fuka? Ke el misa uh, pa na ingan saflaiyal.

11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:

“Oana sie lulu su paola, Ac soko infacl su tila soror,

12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.

Ouinge mwet uh ac misa, ac tia sifil moulyak. Nwe ke pacl se kusrao ac fah wanginla, elos fah tia ngutalik; Ku mukuila liki motul lalos.

13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)

“Nga ke kom in wikinyula in facl sin mwet misa; Lela in wikinyukla nga nwe ke na kasrkusrak lom uh wanginla, Ac kom oakiya sie pacl an in esamyu. (Sheol h7585)

14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.

Ku mwet se fin misa, ya el ku in sifil moulyak? Tusruktu, nga ac soano in oasr pacl wo se, Ke pacl koluk se inge ac wanginla.

15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,

Na kom fah pang ac nga ac topuk kom, Ac kom fah insewowo keik, su ma orekla lun poum.

16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,

Na kom fah karingin fahluk nukewa luk, A kom fah tia oakla ma koluk luk.

17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.

Kom ac fah nunak munas kac, ac mulkunla ma inge; Kom ac fah eela ma sufal nukewa ma nga orala.

18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,

“Sie pacl eol uh ac mokukla, Ac fulu uh ac mokleyukla.

19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.

Kof uh ac fah kangla eot uh, Ac af upa ac fah pahtkakunla fohkon acn uh; Ouinge kom fah kunausla finsrak lun mwet uh ke moul lalos.

20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.

Kom kunausla ku lun sie mwet ac lusulla ma pahtpat; Ac mutal irelik in misa lal.

21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.

Wen natul uh ac fah sunakinyuk, a el ac tia ku in etu, Ke ac akmwekinyeyukla tulik natul, ac tia pac akkalemyeyuk nu sel.

22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.

El ac pula na ngal lun manol, Ac asor lun nunak lal mukena.”