Jób 14

1 Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.

L'uomo nato di donna [È] di breve età, e pieno di travagli.

2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.

Egli esce fuori come un fiore, e poi è reciso; E fugge come l'ombra, e non istà fermo.

3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.

E pur tu apri gli occhi tuoi sopra un tale, E mi fai venire a giudicio teco!

4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.

Chi può trarre una cosa monda da una immonda? Niuno.

5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:

Poichè i suoi giorni [son] determinati, [E che] il numero de' suoi mesi [è] appo te, [E che] tu [gli] hai posti i suoi termini, I quali egli non può trapassare,

6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.

Rivolgiti d'addosso a lui, sì ch'egli abbia alcuna posa, Infino a tanto che di buona voglia egli fornisca la sua giornata, come un mercenario.

7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,

Perciocchè quantunque un albero sia tagliato, Pur vi è speranza per lui, ch'egli si rinnoverà ancora, E che i suoi rampolli non mancheranno.

8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:

Benchè la sua radice sia invecchiata nella terra, E il suo tronco sia morto nella polvere;

9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.

Pur nondimeno, tosto ch'egli sentirà l'acqua, rigermoglierà, E produrrà rami come una pianta [novella].

10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?

Ma l'uomo muore, e si fiacca; E [quando] l'uomo è trapassato, ov'[è] egli?

11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:

Le acque se ne vanno via dal mare, E i fiumi si seccano, e si asciugano;

12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.

Così, [quando] l'uomo giace in terra, egli non risorge; Finchè non [vi sieno più] cieli, [i morti] non si risveglieranno, E non si desteranno dal sonno loro.

13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)

Oh! nascondessimi tu pur sottera, [Ed] occultassimi, finchè l'ira tua fosse racquetata; [E] ponessimi alcun termine, [dopo il quale] tu ti ricordassi di me! (Sheol h7585)

14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.

Se l'uomo muore, può egli tornare in vita? Aspetterò io tutti i giorni del tempo determinato della mia vita, Finchè mi venga mutamento [di condizione?]

15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,

E che tu [mi] chiami, e che io ti risponda, [E] che tu desideri l'opera delle tue mani?

16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,

Perciocchè ora tu conti i miei passi, [E] non riserbi [nulla a punir] del mio peccato.

17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.

I miei misfatti son suggellati in un sacchetto, Tu l'hai cucito sopra le mie iniquità.

18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,

Ma certo, [come] un monte cadendo scoscende, Ed una rupe è divelta dal suo luogo;

19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.

E le acque rodono le pietre, [E] i lor diluvi inondano la polvere dalla terra; Così tu fai perir la speranza dell'uomo.

20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.

Tu lo sopraffai in eterno, ed egli se ne va; Tu gli fai mutar faccia, e lo mandi via.

21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.

[Se poi] i suoi figliuoli sono in onore, egli nol sa; [Se] altresì sono abbassati, egli non vi pon mente.

22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.

La sua carne si duole sol di lui, E l'anima sua fa cordoglio sol di lui.