Jób 14
1 Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
| אדם ילוד אשה-- קצר ימים ושבע-רגז |
2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
| כציץ יצא וימל ויברח כצל ולא יעמוד |
3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
| אף-על-זה פקחת עינך ואתי תביא במשפט עמך |
4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
| מי-יתן טהור מטמא-- לא אחד |
5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
| אם חרוצים ימיו--מספר-חדשיו אתך חקו עשית ולא יעבר |
6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
| שעה מעליו ויחדל-- עד-ירצה כשכיר יומו |
7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
| כי יש לעץ תקוה אם-יכרת ועוד יחליף וינקתו לא תחדל |
8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
| אם-יזקין בארץ שרשו ובעפר ימות גזעו |
9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
| מריח מים יפרח ועשה קציר כמו-נטע |
10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
| וגבר ימות ויחלש ויגוע אדם ואיו |
11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
| אזלו-מים מני-ים ונהר יחרב ויבש |
12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
| ואיש שכב ולא-יקום עד-בלתי שמים לא יקיצו ולא-יערו משנתם |
13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
| מי יתן בשאול תצפנני-- תסתירני עד-שוב אפך תשית לי חק ותזכרני (Sheol h7585) |
14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
| אם-ימות גבר היחיה כל-ימי צבאי איחל-- עד-בוא חליפתי |
15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
| תקרא ואנכי אענך למעשה ידיך תכסף |
16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
| כי-עתה צעדי תספור לא-תשמר על-חטאתי |
17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
| חתם בצרור פשעי ותטפל על-עוני |
18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
| ואולם הר-נופל יבול וצור יעתק ממקמו |
19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
| אבנים שחקו מים-- תשטף-ספיחיה עפר-ארץ ותקות אנוש האבדת |
20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
| תתקפהו לנצח ויהלך משנה פניו ותשלחהו |
21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
| יכבדו בניו ולא ידע ויצערו ולא-יבין למו |
22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
| אך-בשרו עליו יכאב ונפשו עליו תאבל |
