Jób 14
1 Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
Man, who is born of woman, lives only a few days and is full of trouble.
2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
He sprouts from the ground like a flower and is cut down; he flees like a shadow and does not last.
3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
Do you look at any of these? Do you bring me into judgment with you?
4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
Who can bring something clean out of something unclean? No one.
5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
Man's days are determined. The number of his months is with you; you have appointed his limits that he cannot pass.
6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
Look away from him that he may rest, so that he may enjoy his day like a hired man if he can do so.
7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
There can be hope for a tree; if it is cut down, it might sprout again, so that its tender stalk does not disappear.
8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
Though its root grows old in the earth, and its stump dies in the ground,
9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
yet even if it only smells water, it will bud and send out branches like a plant.
10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
But man dies; he becomes weak; indeed, man stops breathing, and then where is he?
11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
As water disappears from a lake, and as a river loses water and dries up,
12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
so people lie down and do not rise again. Until the heavens are no more, they will not awake nor be roused out of their sleep.
13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
Oh, that you would hide me away in Sheol away from troubles, and that you would keep me in private until your wrath is over, that you would set me a fixed time to stay there and then call me to mind! (Sheol h7585)
14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
If a man dies, will he live again? If so, I would wish to wait all my weary time there until my release should come.
15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
You would call, and I would answer you. You would have a desire for the work of your hands.
16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
You would number and care for my footsteps; you would not keep track of my sin.
17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
My transgression would be sealed up in a bag; you would cover up my iniquity.
18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
But even mountains fall and come to nothing; even rocks are moved out of their place;
19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
the waters wear down the stones; their flooding washes away the dust of the earth. Like this, you destroy the hope of man.
20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
You always defeat him, and he passes away; you change his face and send him away to die.
21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
If his sons are honored, he does not know it; and if they are brought low, he does not see it.
22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
He feels only the pain of his own body, and he mourns for himself.
