Jób 14
1 Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
Man that is borne of woman, is of short continuance, and full of trouble.
2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
He shooteth foorth as a flowre, and is cut downe: he vanisheth also as a shadowe, and continueth not.
3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
And yet thou openest thine eyes vpon such one, and causest me to enter into iudgement with thee.
4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
Who can bring a cleane thing out of filthinesse? there is not one.
5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
Are not his dayes determined? the nober of his moneths are with thee: thou hast appointed his boundes, which he can not passe.
6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
Turne from him that he may cease vntill his desired day, as an hyreling.
7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
For there is hope of a tree, if it bee cut downe, that it will yet sproute, and the branches thereof will not cease.
8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
Though the roote of it waxe olde in the earth, and the stocke thereof be dead in ye ground,
9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
Yet by the sent of water it will bud, and bring foorth boughes like a plant.
10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
But man is sicke, and dyeth, and man perisheth, and where is he?
11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
As the waters passe from the sea, and as the flood decayeth and dryeth vp,
12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
So man sleepeth and riseth not: for hee shall not wake againe, nor be raised from his sleepe till the heauen be no more.
13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
Oh that thou wouldest hide me in the graue, and keepe me secret, vntill thy wrath were past, and wouldest giue me terme, and remember me. (Sheol h7585)
14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
If a man die, shall he liue againe? All the dayes of mine appointed time will I waite, till my changing shall come.
15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
Thou shalt call me, and I shall answere thee: thou louest the worke of thine own hands.
16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
But nowe thou nombrest my steppes, and doest not delay my sinnes.
17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
Mine iniquitie is sealed vp, as in a bagge, and thou addest vnto my wickednesse.
18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
And surely as the mountaine that falleth, commeth to nought, and the rocke that is remooued from his place:
19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
As the water breaketh the stones, when thou ouerflowest the things which growe in the dust of ye earth: so thou destroyest ye hope of man.
20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
Thou preuailest alway against him, so that he passeth away: he changeth his face when thou castest him away.
21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
And he knoweth not if his sonnes shall be honourable, neither shall he vnderstand concerning them, whether they shalbe of lowe degree,
22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
But while his flesh is vpon him, he shall be sorowfull, and while his soule is in him, it shall mourne.
