Jób 14
1 Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
Mihem hinkho hi ichan a lhasam a hitam? Hinkho hi ichanna choma ichanna gentheina dimsetna hitam?
2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
Pahcha bangin ahung pah doh un chule agop lhaji tai, nilim kihei banginamang loi jitai.
3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
Hitobang bep hinkho lhasam tah thilsem hi namitna navet jing ding hija chule keija konna kahin nikho jat sutoh dinga nei ngeh ham?
4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
Miboh a konna thenna kon apohdoh jou ding ham? Khat chan jong podoh thei ponte.
5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
Kahin khou jong achom asau teptohsa nakoi ahin, lha ijat kahin diu ham tijong nahetsa ahi. Chule mitphet kah khat hin be ding jong neiphal peh pouve.
6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
Hijeh chun kachangun nei dalhauvin chule kicholdo tauvinge. Keiho khut thalah tobang kahiuvin hijeh chun lung mongin kana toh u neitoh jou sah un.
7 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
Thingphung jengin jong keinepna tam jo aneiyin kisatlhu jeng ta jong leh hung don thah kit intin, chule abah tamtah hung dondoh kit inte.
8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
Leinoiya ajung ho chu kikhan lhit henlang thi tajongle, chule aphung chu mot tajong leh,
9 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
Twi thalhin jallin hungdonthah kit intin akeh thah bangin hung itt hah inte.
10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
Ahinlah mihem ho athi teng vangleh athahat nau chemang ji ahitan, ahainau akichai teng leh hoiya umjiu hitam?
11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
Dilla konna twi ahua alen bangin, vadung jong nichangsat teng abeimang jitai.
12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
Mihem hohi thoukit talou dingin choldo din akilup sah ji'e. Vanho abeihel kah sea amaho thoukit lou ding ahiuve.
13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
Nangin lhankhuh a neisol mang ding kanome, chule nalung hanna achemang soh kahsen nei sumil hel jengin, ahinlah nei geldoh kit nadingin nikhosim na a namelchih in, (Sheol h7585)
14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
Mithi chu hing thei kit ding ham? Chuti ahileh hahsat gentheina kadouna kum ho a hi kinepna nei peh ding ahi. Chule ken thina a kilhadoh ding chu kanga jing ding ahi.
15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
Nangin nei kouvin natin chule ken kadonbut ding nahi. Chule nakhut semsa keima neimu nom ding ahi.
16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
Kachonsetna ho jouse navet khella nangin kakal son jousea neihonbit ding ahi.
17 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
Ka chonsetna jouse sakhao sunga nakhum tup a chule kathemmo na nakhu khum ding ahi.
18 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
Ahinlah molsang ho ahal halla akelhah a akitol lhah khella chule songho kola akitahlhah banga,
19 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
Twijin songho alhoh lhah a chule twisoh in leiset alhoh mang banga chu nangin mihemte kinepna nasuhmang pehji ahi.
20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
Nangin amaho chu hunam in nabol in, chule amun adalha jitauve. Nangin amaho chu thina in nasu melsen chule nasol mang jitai.
21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
Achateu atuteu jabol theija khangdoh hinauvem ti amahon ahepha naisai pouvin ahilouleh hetkham louvin a lhum mang jitauve.
22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
Amahon natna nasatah athoh un ahinkhou chu gentheina adimset e.
