< Jób 13 >

1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
He aquí que todas estas cosas han visto mis ojos, y oído y entendido para sí mis oídos.
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
Como vosotros lo sabéis, lo sé yo: no soy menos que vosotros.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Mas yo hablaría con el Todopoderoso, y querría disputar con Dios.
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
Que ciertamente vosotros sois componedores de mentira, todos vosotros sois médicos de nada.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
Ojalá callando callarais del todo, porque os fuera en lugar de sabiduría.
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Oíd pues ahora mi disputa, y estád atentos a los argumentos de mis labios.
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
¿Habéis de hablar iniquidad por Dios? ¿habéis de hablar por él engaño?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
¿Habéis vosotros de hacerle honra? ¿habéis de pleitear vosotros por Dios?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
¿Sería bueno que él os escudriñase? ¿Burlaros heis con él, como quien se burla con algún hombre?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
El arguyendo os argüirá duramente, si en lo secreto le hicieseis tal honra.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Ciertamente su alteza os había de espantar, y su pavor había de caer sobre vosotros.
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Vuestras memorias serán comparadas a la ceniza, y vuestros cuerpos como cuerpos de lodo.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Escuchádme, y hablaré yo, y véngame después lo que viniere.
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
¿Por qué quitaré yo mi carne con mis dientes, y pondré mi alma en mi palma?
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Aun cuando me matare, en él esperaré: empero mis caminos defenderé delante de él.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
Y él también me será salud, porque no entrará en su presencia el impío.
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Oíd con atención mi razón, y mi denunciación con vuestros oídos.
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
He aquí ahora, que si yo me apercibiere a juicio, yo sé que seré justificado.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
¿Quién es el que pleiteará conmigo? porque si ahora callase, me moriría.
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
A lo menos dos cosas no hagas conmigo, y entonces no me esconderé de tu rostro.
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
Aparta de mí tu mano, y no me asombre tu terror:
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Y llama, y yo responderé: o yo hablaré, y respóndeme tú:
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
¿Cuántas iniquidades y pecados tengo yo? Házme entender mi prevaricación y mi pecado.
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
¿Por qué escondes tu rostro, y me cuentas por tu enemigo?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
¿A la hoja arrebatada del aire has de quebrantar? ¿y a una arista seca has de perseguir?
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
¿Por qué escribes contra mí amarguras, y me haces cargo de los pecados de mi mocedad;
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
Y pones mis pies en el cepo, y guardas todos mis caminos, imprimiéndolo a las raíces de mis pies?
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
Siendo el hombre como carcoma que se envejece: y como vestido que se come de polilla.

< Jób 13 >