Jób 13
1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
“Todo esto lo han visto mis ojos; mis oídos lo han oído y lo comprendieron.
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
Lo que vosotros sabéis, lo sé yo también, no soy inferior a vosotros.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Mas quiero hablar con el Todopoderoso, mi anhelo es discutir con Dios.
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
Vosotros fraguáis mentiras; sois médicos inútiles todos.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
Callaos, por fin; que os será reputado por sabiduría.
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Oíd, por favor, mi defensa y prestad atención a las razones que alega mi boca.
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
¿Queréis acaso hablar falsedades en favor de Dios, decir mentiras en obsequio suyo?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
¿Pretendéis prestarle favores, patrocinar la causa de Dios?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
¿Os sería grato que Él os sondease, o pensáis engañarlo como se engaña a un hombre?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
Os reprenderá sin falta, si solapadamente sois parciales.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
¿No os causa miedo su majestad? ¿No caerá sobre vosotros su espanto?
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Vuestros argumentos son necedades, y vuestras fortalezas, fortalezas de barro.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Callaos, que yo hablaré; venga sobre mí lo que viniere.
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Sea lo que fuere, tomaré mi carne entre mis dientes, y pondré mi alma en mi mano.
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Aunque Él me matase y yo nada tuviese que esperar, defendería ante Él mi conducta.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
Al fin Él mismo me defenderá; porque el impío no puede comparecer en su presencia.
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Escuchad atentamente mi palabra, mis argumentos os penetren el oído.
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Tengo bien preparada (mi) causa, y sé que seré justificado.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
¿Quién quiere litigar conmigo? pues si yo callara, me moriría.
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Solo dos cosas alejes de mí; y no me esconderé de tu presencia:
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
que retires de mí tu mano, y no me espanten más tus terrores.
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Luego llama, y yo contestaré; o hablaré yo, y Tú me respondes.
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
¿Cuántos son mis delitos y pecados? Dime mis faltas y transgresiones.
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
¿Por qué ocultas tu rostro, y me tienes por enemigo tuyo?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
¿Quieres aterrar una hoja que lleva el viento, perseguir una paja reseca?
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
Porque decretas contra mí penas tan amargas, y me imputas las faltas de mi mocedad.
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
Pones mis pies en el cepo, observas todos mis pasos y acechas las plantas de mis pies.
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
Me consumo como un (leño) carcomido, como ropa roída por la polilla.”
