< Jób 13 >
1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
Ето, све је то видело око моје, чуло ухо моје, и разумело.
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
Шта ви знате, знам и ја, нисам гори од вас.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Ипак бих говорио са Свемогућим, и рад сам с Богом правдати се.
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
Јер ви измишљате лажи, сви сте залудни лекари.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
О да бисте сасвим ћутали! Били бисте мудри.
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Чујте мој одговор, и слушајте разлоге уста мојих.
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Треба ли да говорите за Бога неправду или превару да говорите за Њ?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Треба ли да Му гледате ко је? Треба ли да се препирете за Бога?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
Хоће ли бити добро кад вас стане испитивати? Хоћете ли Га преварити као што се вара човек?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
Заиста ће вас карати, ако тајно узгледате ко је.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Величанство Његово неће ли вас уплашити? И страх Његов неће ли вас спопасти?
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Спомени су ваши као пепео, и ваше висине као гомиле блата.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Ћутите и пустите ме да ја говорим, па нека ме снађе шта му драго.
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Зашто бих кидао месо своје својим зубима и душу своју метао у своје руке?
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Гле, да ме и убије, опет ћу се уздати у Њ, али ћу бранити путеве своје пред Њим.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
И Он ће ми бити спасење, јер лицемер неће изаћи преда Њ.
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Слушајте добро беседу моју, и нека вам уђе у уши шта ћу исказати.
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Ево, спремио сам парбу своју, знам да ћу бити прав.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Ко ће се прети са мном? Да сад умукнем, издахнуо бих.
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Само двоје немој ми учинити, па се нећу крити од лица Твог.
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
Уклони руку своју од мене, и страх Твој да ме не страши.
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Потом зови ме, и ја ћу одговарати; или ја да говорим, а Ти ми одговарај.
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
Колико је безакоња и греха мојих? Покажи ми преступ мој и грех мој.
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Зашто скриваш лице своје и држиш ме за непријатеља свог?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Хоћеш ли скршити лист који носи ветар или ћеш гонити суву сламку,
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
Кад ми пишеш горчине, и дајеш ми у наследство грехе младости моје,
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
И мећеш ноге моје у кладе, и пазиш на све стазе моје и идеш за мном устопце?
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
А он се распада као трулина, као хаљина коју једе мољац.