Jób 13
1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
Ecce omnia haec vidit oculus meus, et audivit auris mea, et intellexi singula.
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
Secundum scientiam vestram et ego novi: nec inferior vestri sum.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Sed tamen ad Omnipotentem loquar, et disputare cum Deo cupio:
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
Prius vos ostendens fabricatores mendacii, et cultores perversorum dogmatum.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
Atque utinam taceretis, ut putaremini esse sapientes.
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Audite ergo correptionem meam, et iudicium labiorum meorum attendite.
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Numquid Deus indiget vestro mendacio, ut pro illo loquamini dolos?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Numquid faciem eius accipitis, et pro Deo iudicare nitimini?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
Aut placebit ei quem celare nihil potest? aut decipietur ut homo, vestris fraudulentiis?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
Ipse vos arguet, quoniam in abscondito faciem eius accipitis.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Statim ut se commoverit, turbabit vos, et terror eius irruet super vos.
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Memoria vestra comparabitur cineri, et redigentur in lutum cervices vestrae.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Tacete paulisper ut loquar quodcumque mihi mens suggesserit.
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Quare lacero carnes meas dentibus meis, et animam meam porto in manibus meis?
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Etiam si occiderit me, in ipso sperabo: verumtamen vias meas in conspectu eius arguam.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
Et ipse erit salvator meus: non enim veniet in conspectu eius omnis hypocrita.
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Audite sermonem meum, et aenigmata percipite auribus vestris.
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Si fuero iudicatus, scio quod iustus inveniar.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Quis est qui iudicetur mecum? veniat: quare tacens consumor?
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Duo tantum ne facias mihi, et tunc a facie tua non abscondar:
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
Manum tuam longe fac a me, et formido tua non me terreat.
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Voca me, et ego respondebo tibi: aut certe loquar, et tu responde mihi.
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
Quantas habeo iniquitates et peccata, scelera mea et delicta ostende mihi.
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Cur faciem tuam abscondis, et arbitraris me inimicum tuum?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Contra folium, quod vento rapitur, ostendis potentiam tuam, et stipulam siccam persequeris:
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
Scribis enim contra me amaritudines, et consumere me vis peccatis adolescentiae meae.
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
Posuisti in nervo pedem meum, et observasti omnes semitas meas, et vestigia pedum meorum considerasti:
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
Qui quasi putredo consumendus sum, et quasi vestimentum quod comeditur a tinea.
