Jób 13
1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
»Seht, dies alles hat mein Auge gesehen, hat mein Ohr gehört und es sich gemerkt.
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
Soviel ihr wißt, weiß ich auch: ich stehe hinter euch nicht zurück.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Doch ich will zum Allmächtigen reden und trage Verlangen, mich mit Gott auseinanderzusetzen.
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
Ihr dagegen seid nur Lügenschmiede, Pfuscherärzte allesamt.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
O wolltet ihr doch ganz stille schweigen: das würde euch als Weisheit angerechnet werden.
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Hört doch meine Rechtfertigung an und achtet auf die Entgegnungen meiner Lippen!
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Wollt ihr Gott zur Ehre Lügen reden und ihm zuliebe Trug vorbringen?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Wollt ihr Parteilichkeit zu seinen Gunsten üben oder Gottes Sachwalter spielen?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
Würde es gut für euch ablaufen, wenn er euch ins Verhör nimmt, oder könnt ihr ihn narren, wie man Menschen narrt?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
Mit aller Strenge wird er euch strafen, wenn ihr im geheimen Partei (für ihn) ergreift.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Wird nicht sein bloßes Sich-Erheben euch fassungslos machen und Schrecken vor ihm euch befallen?
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Eure Denksprüche sind Sprüche so lose wie Asche, eure Schanzen erweisen sich als Schanzen von Lehm!«
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
»So schweigt denn vor mir still: ich will reden, es mag über mich hereinfahren, was da will!
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Warum sollte ich mein Fleisch in meinen Zähnen forttragen und meine Seele in meine offene Hand legen?
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Er wird mich ja doch töten, ich habe auf nichts mehr zu hoffen; nur meinen bisherigen Wandel will ich offen vor ihm darlegen.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
Schon das muß mir zugute kommen, denn kein Heuchler darf ihm vor die Augen treten.
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
So hört denn meine Rede aufmerksam an und laßt meine Darlegung in euer Ohr dringen!
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Seht doch: ich bin zum Rechtsstreit gerüstet! Ich weiß, daß ich, ja ich, recht behalten werde.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Wer ist es, der mit mir rechten dürfte? Denn in diesem Fall wollte ich lieber verstummen und den Tod erleiden!
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Nur zweierlei tu mir dabei nicht an (o Gott), dann will ich mich vor deinem Angesicht nicht verbergen:
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
ziehe deine Hand von mir zurück und laß deine schreckliche Erscheinung mich nicht ängstigen!
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Dann rufe mich, so will ich mich verantworten; oder ich will reden, und du entgegne mir!«
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
»Wie viele Übertretungen und Missetaten habe ich (begangen)? Meine Übertretung und meine Sünde laß mich wissen!
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Warum verbirgst du dein Angesicht vor mir und siehst in mir deinen Feind?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Willst du ein verwehtes Blatt noch aufschrecken und einem dürren Strohhalm noch nachjagen,
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
daß du mir so bittere Arzneien verschreibst und mich sogar die Verfehlungen meiner Jugend büßen läßt?
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
Daß du meine Füße in den Block legst und alle meine Pfade überwachst, meinen Füßen jede freie Bewegung entziehst,
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
mir, einem Manne, der wie ein vom Wurm zerfressenes Gerät zerfällt, wie ein Kleid, das die Motten zernagt haben?«
