Jób 13
1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
Voici, mes yeux ont vu toutes ces choses, mon oreille les a ouïes et comprises;
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
ce que vous connaissez, je le connais aussi, je ne vous suis nullement inférieur.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Mais c'est au Tout-puissant que je désire parler, et avec Dieu que je voudrais engager le débat;
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
car pour vous, vous tissez des mensonges, et êtes tous des médecins inutiles.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
Que ne gardez-vous le silence! on vous croirait de la sagesse.
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Entendez ma réfutation, et recueillez de ma bouche mes moyens de défense!
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
En faveur de Dieu direz-vous ce qui est faux, et en parlant pour lui userez-vous de fraude?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Ferez-vous acception de personne pour lui? Voulez-vous être les avocats de Dieu?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
Aimerez-vous qu'il vous pénètre à fond? Comme on trompe les hommes, pourrez-vous le tromper?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
Il vous châtiera, vous châtiera, si en secret vous faites acception.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Sa majesté ne vous fait-elle pas peur, et la crainte de lui ne vous saisit-elle pas?
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Vos maximes sont des propos vains comme la cendre, et vos retranchements, des retranchements d'argile.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Taisez-vous! laissez-moi! il faut que je parle: et m'arrive ce qui pourra.
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Je veux tout tenter, quand même… Je veux risquer ma vie.
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Voici, Il me tuera; je suis sans espoir: je veux devant lui justifier ma conduite.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
C'est aussi là mon salut; car un impie ne l'affronterait pas.
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Ecoutez, écoutez mon discours, et que ma déclaration descende en vos oreilles!
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Eh bien! voici, j'ai mis mes moyens en ordre: je sais que je suis innocent!
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Quel est Celui qui se ferait ma partie?… Car alors je n'aurais qu'à me taire et mourir.
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Seulement, épargne-moi deux choses! alors de Ta face je ne me cacherai pas:
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
éloigne ta main de moi, et de tes terreurs ne m'épouvante pas!
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Ainsi, sois l'appelant, et je répliquerai: ou bien je parlerai, et toi, réponds-moi!
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
Quel est le nombre de mes fautes et de mes. péchés? Indique-moi mon forfait, et mon péché!
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Pourquoi caches-tu ta face, et me regardes-tu comme ton ennemi?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Veux-tu terrifier une feuille emportée, poursuivre une paille desséchée,
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
que tu prononces contre moi avec tant de rigueur, et que tu m'imputes mes péchés de jeunesse,
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
et que tu mets mes pieds aux entraves, et surveilles toutes mes voies, circonscrivant la plante de mes pieds,
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
tandis que je m'use comme une chose cariée, comme un vêtement que rongent les teignes?
