Jób 13
1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
Voici, mon œil a vu tout cela; mon oreille l'a entendu et compris;
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
Ce que vous savez, je le sais aussi; je ne vous suis pas inférieur.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Mais je veux parler au Tout-Puissant, je veux plaider auprès de Dieu.
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
Mais vous, vous êtes des inventeurs de mensonges. Vous êtes tous des médecins de néant.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
Puissiez-vous demeurer dans le silence, et que ce soit là votre sagesse!
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Écoutez donc ma réprimande, et soyez attentifs à la réplique de mes lèvres.
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Tiendrez-vous des discours injustes en faveur de Dieu? Et, pour le défendre, direz-vous des mensonges?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Ferez-vous acception de personnes en sa faveur? Prétendrez-vous plaider pour Dieu?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
Vous en prendra-t-il bien, s'il vous sonde? Comme on trompe un homme, le tromperez-vous?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
Certainement, il vous reprendra, si secrètement vous faites acception de personnes.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Sa majesté ne vous épouvantera-t-elle point, et sa frayeur ne tombera-t-elle pas sur vous?
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Vos réminiscences sont des sentences de cendre, vos remparts sont des remparts de boue!
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Taisez-vous, laissez-moi; je veux parler, et qu'il m'arrive ce qui pourra.
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Pourquoi prendrais-je ma chair dans mes dents? Non, j'exposerai ma vie.
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Voici, il me tuera; je n'ai plus d'espoir. Du moins, je défendrai ma conduite devant lui.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
Et cela me tournera à salut; car un impie ne viendrait pas devant lui.
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Écoutez, écoutez mes paroles, prêtez l'oreille à mes déclarations.
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Voici, j'ai préparé ma cause. Je sais que je serai justifié.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Quelqu'un plaidera-t-il contre moi? Alors je me tais, et je meurs.
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Seulement, ne me fais point deux choses, et alors je ne me cacherai pas loin de ta face:
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
Éloigne ta main de moi, et que ta terreur ne me trouble point.
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Puis, appelle-moi et je répondrai. Ou bien, que je parle, et tu me répliqueras.
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
Combien ai-je commis d'iniquités et de péchés? Fais-moi connaître ma transgression et mon péché.
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Pourquoi caches-tu ta face, et me tiens-tu pour ton ennemi?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Veux-tu effrayer une feuille que le vent emporte, et poursuivre une paille desséchée?
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
Pour que tu écrives contre moi d'amers arrêts, et que tu me fasses recevoir la peine des péchés de ma jeunesse;
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
Pour que tu mettes mes pieds dans des ceps, que tu épies tous mes chemins, et que tu traces une limite autour de la plante de mes pieds;
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
Et ce corps se détruit comme du bois vermoulu, comme un vêtement que la teigne a rongé.
