< Jób 13 >

1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
Voilà ce que mon œil a vu et ce qu'a entendu mon oreille.
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
Tout ce que vous savez je le sais, et, non plus que vous, je ne manque d'intelligence.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Je parlerai donc au Seigneur; je me plaindrai devant lui, s'il ne s'y oppose pas.
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
Vous êtes des médecins iniques, et il y a des remèdes pour tous les maux.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
Que n'avez-vous gardé le silence? la sagesse vous viendrait.
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Ecoutez les reproches de ma bouche; recueillez le jugement que prononcent mes lèvres.
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
N'est-ce pas devant le Seigneur que vous avez discouru et que vous avez dit des mensonges?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Obéissez-vous à ses ordres? Non, vous vous étiez de vous-mêmes constitués juges.
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
C'est bien, s'il suit vos traces; et si, en tout ce que vous avez fait, vous vous êtes conformés à sa pensée,
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
Il ne vous adressera pas le moindre blâme. Mais si, en secret, vous avez eu égard aux apparences,
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Est-ce que son tourbillon ne vous enlèvera pas? L'épouvante qu'il répand tombera sur vous.
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Votre orgueil se dispersera comme de la cendre; votre corps sera comme de la boue.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Ne m'interrompez pas; laissez-moi dire, et mon courroux se calmera.
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Je prendrai, avec mes dents, ma chair, et je mettrai mon âme sur ma main.
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Quand même le Tout-Puissant m'accablerait, puisque aussi bien il a commencé, je ne laisserais pas de parler et de me plaindre devant lui.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
C'est de là que viendra mon salut; car Dieu n'entendra de ma bouche aucune parole artificieuse.
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Ecoutez, écoutez mes raisonnements, car je me dévoilerai à vous qui me prêtez l'oreille.
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Me voici près du jugement, et je sens que je serai reconnu juste.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Car quel est celui qui comparaîtra avec moi devant le juge, pour que maintenant je me taise et que je déserte ma cause?
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Que deux choses mes soient accordées; alors, ô mon Dieu, je ne me cacherai point de vous.
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
Détournez votre main qui me frappe; délivrez-moi de la crainte que vous inspirez.
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Ensuite, appelez ma cause, et j'accourrai; accusez-moi, je ne vous ferai pas attendre ma défense.
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
Quels sont mes péchés et mes dérèglements? Apprenez-moi quels ils sont?
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
D'où vient que vous vous dérobez à mes regards? Montrez-moi le chemin qui mène à vous.
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Ne me considérez-vous pas comme un adversaire semblable à la feuille desséchée que le moindre souffle emporte, ou au brin d'herbe fanée qu'entraîne le vent?
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
Et vous avez enregistré ce que je puis avoir fait de mal; et vous m'avez tenu compte des péchés de mon enfance.
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
Vous avez mis mes pieds en des entraves; vous avez observé toutes mes œuvres; vous avez cherché l'empreinte de tous mes pas.
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
Et je suis déjà comme une vieille outre, comme un manteau mangé des vers.

< Jób 13 >