Jób 13
1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
Voici, tout cela, mon œil l’a vu, mon oreille l’a entendu et l’a compris.
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
Ce que vous connaissez, moi aussi je le connais; je ne vous suis pas inférieur.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Mais je parlerai au Tout-puissant, et mon plaisir sera de raisonner avec Dieu;
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
Mais pour vous, vous êtes des forgeurs de mensonges, des médecins de néant, vous tous!
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
Oh! si seulement vous demeuriez dans le silence! et ce serait votre sagesse.
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Écoutez donc mon plaidoyer, et prêtez attention aux arguments de mes lèvres.
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Est-ce pour Dieu que vous direz des choses iniques? Et pour lui, direz-vous ce qui est faux?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Ferez-vous acception de sa personne? Plaiderez-vous pour Dieu?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
Vous est-il agréable qu’il vous sonde? Vous moquerez-vous de lui comme on se moque d’un mortel?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
Certainement il vous reprendra, si en secret vous faites acception de personnes.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Sa majesté ne vous troublera-t-elle pas? Et sa frayeur ne tombera-t-elle pas sur vous?
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Vos discours sentencieux sont des proverbes de cendre, vos retranchements sont des défenses de boue.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Gardez le silence, laissez-moi, et moi je parlerai, quoi qu’il m’arrive.
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Pourquoi prendrais-je ma chair entre mes dents, et mettrais-je ma vie dans ma main?
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Voici, qu’il me tue, j’espérerai en lui; seulement, je défendrai mes voies devant lui.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
Ce sera même ma délivrance, qu’un impie n’entre pas devant sa face.
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Écoutez, écoutez mon discours, et que ma déclaration [pénètre] dans vos oreilles!
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Voyez, j’exposerai [ma] juste cause: je sais que je serai justifié.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Qui est celui qui contestera avec moi? Car maintenant, si je me taisais, j’expirerais.
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Seulement ne fais pas deux choses à mon égard; alors je ne me cacherai pas loin de ta face:
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
Éloigne ta main de dessus moi, et que ta terreur ne me trouble pas.
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Et appelle, et moi je répondrai, ou bien je parlerai, et toi, réponds-moi!
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
Quel est le nombre de mes iniquités et de mes péchés? Fais-moi connaître ma transgression et mon péché!
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Pourquoi caches-tu ta face, et me tiens-tu pour ton ennemi?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Veux-tu épouvanter une feuille chassée [par le vent], et poursuivre du chaume sec?
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
Car tu écris des choses amères contre moi, et tu me fais hériter des iniquités de ma jeunesse;
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
Et tu mets mes pieds dans les ceps, et tu observes tous mes sentiers; tu as tracé une ligne autour des plantes de mes pieds;
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
Et celui [que tu poursuis] dépérit comme une chose pourrie, comme un vêtement que la teigne a rongé.
