Jób 13
1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
Lo, all [this] hath my eye seen, my ear hath heard and noted it for itself;
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
As much as ye know, do I also know: I do not fall short compared with you.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
However, I would gladly speak to the Almighty; and to argue with God do I desire.
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
But ye are inventors of falsehood, physicians of no value are all of you.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
Oh, who would grant that ye might keep a profound silences! and it would he accounted unto you as wisdom.
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Do hearken but to my reasoning, and listen to the pleadings of my lips.
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Will ye speak wrong things for God? and will ye speak for him deceitfully?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Will ye show him undue favor, when ye contend for God?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
Will it be well if he should search you out? or as one overreacheth another mortal, do ye expect to overreach him?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
He will surely reprove you, if in secret you show him undue favor.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Doth not his excellency terrify you? and his dread fall upon you?
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
The things you remember are mere proverbs of ashes, your high-places are high-places of clay.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Keep silence toward me, that I may indeed speak, and let pass over me what will.
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Whatever it may cost, I will take my flesh in my teeth, and my life will I put in my hand.
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Lo, though he slay me, yet will I trust in him: only I will argue my own ways before him.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
Even he will come to my assistance; for a hypocrite cannot come before him.
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Listen well to my word, and to my demonstration with your ears.
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Behold now, I have arrayed my cause: I know that I shall be indeed justified.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Who is he that will contend with me? for now, if I keep silence, I must perish.
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Only two things do not unto me: then will I not hide myself from thy presence.
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
Remove thy hand far from me; and let not thy dread terrify me.
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Then call thou, and I will answer; or let me speak, and do thou reply to me.
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
How many are my iniquities and sins? my transgression and my sin let me know.
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Wherefore wilt thou hide thy face, and regard me as an enemy unto thee?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Wilt thou terrify a leaf driven about [by the wind]? and wilt thou pursue dry stubble?
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
That thou writest bitter decrees against me, and assignest unto me the iniquities of my youth;
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
And [that] thou puttest my feet in the stocks, and watchest narrowly all my paths; [and] settest for thyself a mark upon the soles of my feet?
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
And yet the body decayeth like a rotten thing, as a garment that the moth hath eaten.
