Jób 13
1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
“Indeed, my eyes have seen all this; my ears have heard and understood.
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
What you know, I also know; I am not inferior to you.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Yet I desire to speak to the Almighty and argue my case before God.
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
You, however, smear with lies; you are all worthless physicians.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
If only you would remain silent; for that would be your wisdom!
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Hear now my argument, and listen to the plea of my lips.
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Will you speak wickedly on God’s behalf or speak deceitfully for Him?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Would you show Him partiality or argue in His defense?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
Would it be well when He examined you? Could you deceive Him like a man?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
Surely He would rebuke you if you secretly showed partiality.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Would His majesty not terrify you? Would the dread of Him not fall upon you?
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Your maxims are proverbs of ashes; your defenses are defenses of clay.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Be silent, and I will speak. Then let come to me what may.
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Why do I put myself at risk and take my life in my own hands?
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Though He slay me, I will hope in Him. I will still defend my ways to His face.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
Moreover, this will be my salvation, for no godless man can appear before Him.
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Listen carefully to my words; let my declaration ring in your ears.
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Behold, now that I have prepared my case, I know that I will be vindicated.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Can anyone indict me? If so, I will be silent and die.
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Only grant these two things to me, so that I need not hide from You:
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
Withdraw Your hand from me, and do not let Your terror frighten me.
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Then call me, and I will answer, or let me speak, and You can reply.
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
How many are my iniquities and sins? Reveal to me my transgression and sin.
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Why do You hide Your face and consider me as Your enemy?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Would You frighten a windblown leaf? Would You chase after dry chaff?
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
For You record bitter accusations against me and bequeath to me the iniquities of my youth.
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
You put my feet in the stocks and stand watch over all my paths; You set a limit for the soles of my feet.
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
So man wastes away like something rotten, like a moth-eaten garment.
