Jób 13
1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
Se, det har mit Øje set alt sammen; mit Øre har hørt og forstaaet sig derpaa.
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
Hvad I vide, det ved jeg, ogsaa jeg, jeg falder ikke igennem for eder.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Dog vilde jeg gerne tale til den Almægtige, og jeg havde Lyst til at gaa i Rette med Gud.
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
Men I sammensy Løgn: I ere alle sammen unyttige Læger.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
Gid I vilde tie, saa skulde det regnes eder til Visdom!
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Kære, hører min Bevisning og mærker paa det, som jeg strider for med mine Læber.
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Ville I forsvare Gud med Uret og forsvare ham med Svig?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Ville I anse hans Person eller føre Sag for Gud?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
Vil det gaa godt, naar han undersøger eder? ville I bedrage ham, ligesom man bedrager et Menneske?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
Han skal visselig straffe eder, om I anse Personer i Løndom.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Skulde ikke hans Højhed forfærde eder og Rædsel for ham falde over eder?
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Eders Tankesprog ere at ligne ved Aske, eders Borge ere Lerborge.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Tier for mig, at jeg kan tale, og lad saa overgaa mig, hvad der vil!
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Hvorfor skulde jeg føre mit Kød bort i mine Tænder? jeg vil derimod sætte mit Liv i min Haand.
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Se, han slaar mig ihjel, jeg har intet Haab; kunde jeg blot retfærdiggøre mine Veje for hans Ansigt!
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
Ogsaa dette skulde være mig en Frelse; thi der skal ingen vanhellig komme for hans Ansigt!
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Hører flittig min Tale og det, jeg kundgør for eders Øren.
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Se, kære, jeg har indledet Sagen, jeg ved, at jeg skal kendes retfærdig.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Hvo er den, som kan trætte med mig? thi da maatte jeg tie og opgive Aanden.
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Dog, gør ikke to Ting imod mig, da vil jeg ikke skjule mig for dit Ansigt:
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
Lad din Haand være langt fra mig og Rædsel for dig ikke forfærde mig!
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Kald saa, og jeg vil svare, eller jeg vil tale, og giv saa du mig Svar igen!
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
Hvor mange ere mine Misgerninger og Synder? lad mig vide min Overtrædelse og min Synd!
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Hvorfor skjuler du dit Ansigt og holder mig for din Fjende?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Vil du jage det henvejrede Blad op og forfølge det tørre Straa?
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
Thi du skriver Bitterheder op imod mig og lader mig faa min Ungdoms Synder til Arv.
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
Og du lægger mine Fødder i Stokken og tager Vare paa alle mine Stier; du afstikker Grænser for mine Fødders Saaler,
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
skønt jeg er en Mand, der bliver gammel som Trøske, som et Klæde, der ædes op af Møl.
