Jób 13
1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
Ето, моето око е видяло всичко това, Ухото ми е чуло и го е разбрало.
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
Което знаете вие, това зная и аз; Не съм по-долен от вас.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Но аз бих говорил на Всемогъщия, И желая да разисквам с Бога;
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
Защото вие сте измислители на лъжа; Всинца сте безполезни лекари.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
Дано млъкнехте съвсем! И това щеше да ви бъде за мъдрост.
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Слушайте сега доводите ми, И дайте внимание в жалбата на устните ми.
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Заради Бога несправедливо ли ще говорите? Заради Него измама ли ще изкажете?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Заради Него пристрастие ли ще покажете? Заради Бога ще се съдите ли?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
Добро ли е да ви изпита Той? Или ще можете да Го излъжете, както лъжат човека?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
Той непременно ще ви изобличи, Ако тайно показвате пристрастие.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Величието Му не ще ли ви уплаши? И ужасът Му не ще ли да ви нападне?
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Вашите паметни думи стават пред Него поговорки от пепел; Защитата ви става укрепление от кал.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Млъкнете! оставете ме и аз да говоря; И нека дойде върху мене каквото ще.
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Каквото и да стане, ще взема месата си в зъбите си, И ще туря живота в шепата си.
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Ако и да ме убие Той, аз ще Го чакам; Но пак ще защитя пътищата си пред Него.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
Даже това ще ми бъде спасение, Че нечестив човек няма да дойде пред Него.
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Послушайте внимателно думата ми; И изявлението ми нека бъде в ушите ви.
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Ето сега, аз съм наредил делото си; Зная, че ще се оправдая.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Кой е оня, който ще се съди с мене? Защото, ако млъкна, сега ще издъхна.
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Само две неща не ми направяй, Тогава не ще се скрия от лицето Ти,
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
Не отказвай да оттеглиш ръката Си от мене, И нека ме не уплаши ужасът Ти.
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Тогава Ти повикай, и аз ще Ти отговоря; Или аз да говоря, и ти ми отговори.
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
Колко са беззаконията ми и греховете ми? Яви ми престъплението ми и греха ми.
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Защо криеш лицето Си, И ме считаш за Свой неприятел?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Ще изморяваш ли лист отвяван? И ще гониш ли суха плява?
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
Защо пишеш горести против мене, И ме правиш да наследявам беззаконията на младостта си,
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
И туряш нозете ми в клада, И наблюдаваш всичките ми пътища, Забелязваш дирите на нозете ми?
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
При все, че аз като гнила вещ тлея, Като дреха от молец изядена.
