< Jób 12 >

1 Odpověděv pak Job, řekl:
Respondió Job y dijo:
2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
“De veras, vosotros sois hombres, y con vosotros morirá la sabiduría.
3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
También yo tengo seso como vosotros; ninguna ventaja tenéis sobre mí; ¿y quién no sabe lo que decís?
4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
¡Ludibrio soy de mis amigos! ¡Yo, que clamaba a Dios, y Él le respondía! ¡Yo, el recto e inocente, ahora objeto de oprobio!
5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
¡Ignominia al que sufre! —así piensa el que vive sin cuidados—. ¡Caiga desprecio sobre aquel cuyo pie resbala!
6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
Las guaridas de los salteadores gozan de paz, seguros están los que irritan a Dios; a ellos Dios se lo otorga (todo).
7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
Pregunta, te ruego, a las bestias, y ellas te enseñarán, a las aves del cielo, y te lo dirán;
8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
o habla con la tierra, y ella te instruirá; te lo contarán los peces del mar.
9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
¿Quién de todos estos seres no sabe que la mano de Yahvé ha hecho (todas) las cosas?
10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
En su mano está el alma de todo viviente, y el soplo de toda carne humana.
11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
¿No se ha hecho el oído para discernir las palabras; el paladar para gustar los manjares?
12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
En los ancianos reside la sabiduría, y en la larga vida la prudencia;
13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
con Él, empero, están la sabiduría y el poder, suyo es el consejo y suya la inteligencia.
14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
Lo que Él derriba, no será reedificado; si Él encierra al hombre, no hay quien lo libre.
15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
Si detiene las aguas, estas se secan; si las suelta, devastan la tierra.
16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
En Él están el poder y el saber, suyos son el engañado y el que engaña.
17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
Él hace andar a los consejeros privados (de consejo), y entontece a los jueces.
18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
Él quita a los reyes la faja, y les ciñe los lomos, con una soga.
19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
Hace andar a los sacerdotes descalzos, y a los grandes derriba.
20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
Quita el habla a los más respetados, y a los ancianos los priva del juicio.
21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
Vacía desprecio sobre los príncipes, y afloja el cinto de los fuertes.
22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
Descubre lo oculto en las tinieblas, y saca a luz la sombra de la muerte.
23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
Da prosperidad a los pueblos y los destruye, dilata a las naciones, y las reduce.
24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
Quita la inteligencia a los príncipes de los pueblos de la tierra, y los hace vagar por un desierto sin camino;
25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
andan a tientas en tinieblas, sin tener luz; Él los hace errar como a embriagados.”

< Jób 12 >