Jób 12
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Então Job respondeu, e disse:
2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
Na verdade, que só vós sois o povo, e comvosco morrerá a sabedoria.
3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
Tambem eu tenho um coração como vós, e não vos sou inferior: e quem não sabe taes coisas como estas?
4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
Eu sou irrisão aos meus amigos; eu, que invoco a Deus, e elle me responde; o justo e o recto servem de irrisão.
5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
Tocha desprezivel é na opinião do que está descançado, aquelle que está prompto a tropeçar com os pés.
6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
As tendas dos assoladores teem descanço, e os que provocam a Deus estão seguros; nas suas mãos Deus lhes põe tudo.
7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
Mas, pergunta agora ás bestas, e cada uma d'ellas t'o ensinará: e ás aves dos céus, e ellas t'o farão saber;
8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
Ou falla com a terra, e ella t'o ensinará: até os peixes do mar t'o contarão.
9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
Quem não entende por todas estas coisas que a mão do Senhor faz isto?
10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
Em cuja mão está a alma de tudo quanto vive, e o espirito de toda a carne humana.
11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
Porventura o ouvido não provará as palavras, como o paladar gosta as comidas?
12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
Com os edosos está a sabedoria, e na longura de dias o entendimento.
13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
Com elle está a sabedoria e a força: conselho e entendimento tem.
14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
Eis que elle derriba, e não se reedificará: encerra o homem, e não se lhe abrirá.
15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
Eis que elle retem as aguas, e se seccam; e as larga, e transtornam a terra.
16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
Com elle está a força e a sabedoria: seu é o errante e o que o faz errar.
17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
Aos conselheiros leva despojados, e aos juizes faz desvairar.
18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
Solta a atadura dos reis, e ata o cinto aos seus lombos.
19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
Aos principes leva despojados, aos poderosos transtorna.
20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
Aos acreditados tira a falla, e toma o entendimento aos velhos.
21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
Derrama desprezo sobre os principes, e affrouxa o cinto dos violentos.
22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
As profundezas das trevas manifesta, e a sombra da morte traz á luz.
23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
Multiplica as gentes e as faz perecer; espalha as gentes, e as guia.
24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
Tira o coração aos chefes das gentes da terra, e os faz vaguear pelos desertos, sem caminho.
25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
Nas trevas andam ás apalpadelas, sem terem luz, e os faz desatinar como ebrios.
