Jób 12
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Da tok Job til orde og sa:
2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
Ja sannelig, I er de rette folk, og med eder dør visdommen ut.
3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
Også jeg har forstand, likesom I, jeg står ikke tilbake for eder, og hvem vet ikke dette?
4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
Til spott for mine venner er jeg, jeg som ropte til Gud og fikk svar; til spott er jeg, den rettskafne og ulastelige.
5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
Ulykken fortjener bare forakt efter de trygges mening; forakt venter dem hvis fot vakler.
6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
Ødeleggeres telt blir i ro, og trygge er de som egger Gud til vrede, de som fører sin gud i sin hånd.
7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
Men spør du dyrene, de skal lære dig, og himmelens fugler, de skal si dig det,
8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
eller tal til jorden, og den skal lære dig, og havets fisker skal fortelle dig det.
9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
Hvem skjønner ikke av alt dette at det er Herrens hånd som har skapt det,
10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
han som har i sin hånd hver levende sjel og hvert menneskelegemes ånd?
11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
Mon ikke øret prøver ord, likesom ganen smaker mat?
12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
Hos gråhårede er visdom, og langt liv gir forstand.
13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
Hos ham er visdom og velde, ham hører råd og forstand til.
14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
Se, han river ned, og det bygges ikke op igjen; han stenger for en mann, og det lukkes ikke op.
15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
Han demmer for vannene, og de tørker bort, og han slipper dem løs, og de velter om jorden.
16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
Hos ham er styrke og visdom; i hans makt er både den som farer vill, og den som fører vill.
17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
Han fører rådsherrer bort som fanger, og dommere gjør han til dårer.
18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
Kongers tvangsbånd løser han og binder rep om deres lender.
19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
Han fører prester bort som fanger, og mektige menn støter han ned.
20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
Han fratar prøvede menn mælet og oldinger deres innsikt.
21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
Han utøser forakt over fyrster, og de sterkes belte løser han.
22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
Han drar det skjulte frem av mørket og fører dødsskygge frem i lyset.
23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
Han lar folkene bli store, og han lar dem gå til grunne; han gir folkene vidt rum, og han fører dem bort.
24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
Høvdingene i landet fratar han forstanden og lar dem fare vill i et uveisomt øde;
25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
de famler i mørke uten lys, og han lar dem rave likesom drukne.
