Jób 12
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Nanoiñe ami’ty hoe t’Iobe:
2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
Toe inahareo avao ro ondaty, vaho hitrao-pihomak’ ama’ areo ty hihitse.
3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
Fa toe mahilala ka iraho, tsy inahareo avao; Tsy zai’ areo iraho. Ia ty tsy mahafohiñe o raha rezao?
4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
Fiankahafa’ o rañekoo iraho: Kanjie’e t’i Andrianañahare, vaho toiñe’e, Fitohafañe i vañoñe tsy aman-kilay.
5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
Tsambolitio’ ty miagaregañe ty failo, ie nihentseñañe ho a o mipolititse am-pandiao.
6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
Mierañerañe ty kiboho-malaso, le tsi-añoleñañe ty manigìk’ an’Andrianañahare, o mitintiñe ty ndrahare’e am-pità’eo.
7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
Fe añontaneo o bibio, hampandrendreha’ iareo; naho o voro-mitiliñeo, hitalilia’ iareo;
8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
ke misaontsia ami’ty tane toy, hañòha’e azo, apoho hitaroña’ o fian-driakeo.
9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
Ia amy rezay ro tsy mahafohiñe t’ie nanoem-pità’ Iehovà?
10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
Kila am-pità’e ao ty fiai’ ze veloñe, naho ty kofò’ ze hene ondaty.
11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
Tsy mpitsò-bolañe hao ty ravembia, manahake ty fitsopehan-dañilañy ty mahakama?
12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
Amo antetseo hao ty hihitse, amo lava’ androo hao ty hilala?
13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
Aman’Añahare o hihitse naho haozarañeo; ama’e o fanoroañe naho hilalao.
14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
Heheke, mandrotsake re, le tsy hamboareñe ka; agabe’e ao t’indaty, vaho tsy ho hahañe ka.
15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
Hehe te kalaña’e o ranoo, le maike; irahe’e ka iereo, le añinahinà’e ty tane.
16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
Ama’e ty hafatrarañe naho ty hilala; aze ty finitake naho ty mpamitake
17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
Ampañaveloa’e tsy aman-kana o mpanoroo, vaho ampigege’e o mpizakao.
18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
Abala’e ty kitambem-panjaka vaho diaña’e sokotry ty vania’e.
19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
Asese’e tsy aman-kana o mpisoroñeo naho gorè’e ty fanalolahy.
20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
Ampitsiñe’e ty lañona’ o matoeo, naho afaha’e ty hilala’o antetseo.
21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
Ampidoaña’e inje o ana-donakeo naho abala’e ty sadia’ o maozatseo.
22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
Ventabentare’e o raha mietak’ añ’ieñeo, aboa’e an-kazavàñe o talinjon-kavilasio.
23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
Onjone’e o fifeheañeo naho rotsahe’e; atratrañahe’e o fifelehañeo vaho asese’e an-drohy añe.
24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
Ampimotsoe’e arofo o mpiaolo’ ty tane toio, vaho ampirerererè’e an-dratraratra tsy aman-dalañe añe.
25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
Ie mijimejime añ’ ieñe ao tsy an-kazavàñe; midaleandaleañe hoe jike.
