Jób 12
1 Odpověděv pak Job, řekl:
respondens autem Iob dixit
2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
ergo vos estis soli homines et vobiscum morietur sapientia
3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
et mihi est cor sicut et vobis nec inferior vestri sum quis enim haec quae nostis ignorat
4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
qui deridetur ab amico suo sicut ego invocabit Deum et exaudiet eum deridetur enim iusti simplicitas
5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
lampas contempta apud cogitationes divitum parata ad tempus statutum
6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
abundant tabernacula praedonum et audacter provocant Deum cum ipse dederit omnia in manibus eorum
7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
nimirum interroga iumenta et docebunt te et volatilia caeli et indicabunt tibi
8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
loquere terrae et respondebit tibi et narrabunt pisces maris
9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
quis ignorat quod omnia haec manus Domini fecerit
10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
in cuius manu anima omnis viventis et spiritus universae carnis hominis
11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
nonne auris verba diiudicat et fauces comedentis saporem
12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
in antiquis est sapientia et in multo tempore prudentia
13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
apud ipsum est sapientia et fortitudo ipse habet consilium et intellegentiam
14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
si destruxerit nemo est qui aedificet et si incluserit hominem nullus est qui aperiat
15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
si continuerit aquas omnia siccabuntur et si emiserit eas subvertent terram
16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
apud ipsum est fortitudo et sapientia ipse novit et decipientem et eum qui decipitur
17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
adducit consiliarios in stultum finem et iudices in stuporem
18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
balteum regum dissolvit et praecingit fune renes eorum
19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
ducit sacerdotes inglorios et optimates subplantat
20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
commutans labium veracium et doctrinam senum auferens
21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
effundit despectionem super principes et eos qui oppressi fuerant relevans
22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
qui revelat profunda de tenebris et producit in lucem umbram mortis
23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
qui multiplicat gentes et perdet eas et subversas in integrum restituet
24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
qui inmutat cor principum populi terrae et decipit eos ut frustra incedant per invium
25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
palpabunt quasi in tenebris et non in luce et errare eos faciet quasi ebrios
