Jób 12
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Respondens autem Iob, dixit:
2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
Ergo vos estis soli homines, et vobiscum morietur sapientia?
3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
Et mihi est cor sicut et vobis, nec inferior vestri sum: quis enim haec, quae nostis, ignorat?
4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
Qui deridetur ab amico suo sicut ego, invocabit Deum, et exaudiet eum: deridetur enim iusti simplicitas.
5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
Lampas contempta apud cogitationes divitum, parata ad tempus statutum.
6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
Abundant tabernacula praedonum, et audacter provocant Deum, cum ipse dederit omnia in manus eorum.
7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
Nimirum interroga iumenta, et docebunt te: et volatilia caeli, et indicabunt tibi.
8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
Loquere terrae, et respondebit tibi: et narrabunt pisces maris.
9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
Quis ignorat quod omnia haec manus Domini fecerit?
10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
In cuius manu anima omnis viventis, et spiritus universae carnis hominis.
11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
Nonne auris verba diiudicat, et fauces comedentis, saporem?
12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
In antiquis est sapientia, et in multo tempore prudentia.
13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
Apud ipsum est sapientia et fortitudo, ipse habet consilium et intelligentiam.
14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
Si destruxerit, nemo est qui aedificet: si incluserit hominem, nullus est qui aperiat.
15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
Si continuerit aquas, omnia siccabuntur: et si emiserit eas, subvertent terram.
16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
Apud ipsum est fortitudo et sapientia: ipse novit et decipientem, et eum qui decipitur.
17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
Adducit consiliarios in stultum finem, et iudices in stuporem.
18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
Balteum regum dissolvit, et praecingit fune renes eorum.
19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
Ducit sacerdotes inglorios, et optimates supplantat:
20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
Commutans labium veracium, et doctrinam senum auferens.
21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
Effundit despectionem super principes, eos, qui oppressi fuerant, relevans.
22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
Qui revelat profunda de tenebris, et producit in lucem umbram mortis.
23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
Qui multiplicat gentes et perdit eas, et subversas in integrum restituit.
24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
Qui immutat cor principum populi terrae, et decipit eos ut frustra incedant per invium:
25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
Palpabunt quasi in tenebris, et non in luce, et errare eos faciet quasi ebrios.
