Jób 12
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Allora Giobbe rispose e disse:
2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
“Voi, certo, valete quanto un popolo, e con voi morrà la sapienza.
3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
Ma del senno ne ho anch’io al par di voi, non vi son punto inferiore; e cose come codeste chi non le sa?
4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
Io dunque dovrei essere il ludibrio degli amici! Io che invocavo Iddio, ed ei mi rispondeva; il ludibrio io, l’uomo giusto, integro!
5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
Lo sprezzo alla sventura è nel pensiero di chi vive contento; esso è sempre pronto per coloro a cui vacilla il piede.
6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
Sono invece tranquille le tende de’ ladroni e chi provoca Iddio, chi si fa un dio della propria forza, se ne sta al sicuro.
7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
Ma interroga un po’ gli animali, e te lo insegneranno; gli uccelli del cielo, e te lo mostreranno;
8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
o parla alla terra ed essa te lo insegnerà, e i pesci del mare te lo racconteranno.
9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
Chi non sa, fra tutte queste creature, che la mano dell’Eterno ha fatto ogni cosa,
10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
ch’egli tiene in mano l’anima di tutto quel che vive, e lo spirito di ogni essere umano?
11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
L’orecchio non discerne esso le parole, come il palato assaggia le vivande?
12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
Nei vecchi si trova la sapienza e lunghezza di giorni da intelligenza.
13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
Ma in Dio stanno la saviezza e la potenza, a lui appartengono il consiglio e l’intelligenza.
14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
Ecco, egli abbatte, e niuno può ricostruire; Chiude un uomo in prigione, e non v’è chi gli apra.
15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
Ecco, egli trattiene le acque, e tutto inaridisce; le lascia andare, ed esse sconvolgono la terra.
16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
Egli possiede la forza e l’abilità; da lui dipendono chi erra e chi fa errare.
17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
Egli manda scalzi i consiglieri, colpisce di demenza i giudici.
18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
Scioglie i legami dell’autorità dei re e cinge i loro fianchi di catene.
19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
Manda scalzi i sacerdoti, e rovescia i potenti.
20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
Priva della parola i più eloquenti, e toglie il discernimento ai vecchi.
21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
Sparge lo sprezzo sui nobili, e rallenta la cintura ai forti.
22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
Rivela le cose recondite, facendole uscir dalle tenebre, e trae alla luce ciò ch’è avvolto in ombra di morte.
23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
Aggrandisce i popoli e li annienta, amplia le nazioni e le riconduce nei loro confini;
24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
Toglie il senno ai capi della terra, e li fa errare in solitudini senza sentiero.
25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
Van brancolando nelle tenebre, senza alcuna luce, e li fa barcollare come ubriachi.
