Jób 12
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Hiob antwortete und sprach:
2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
Ja fürwahr, ihr seid das Volk, und mit euch wird die Weisheit aussterben!
3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
Ich habe auch Verstand wie ihr: nicht stehe ich hinter euch zurück - und wem wäre dergleichen nicht bewußt!
4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
Ein Spott des eignen Freundes muß ich sein, - ich, dessen Ruf bei Gott Erhörung fand, ein Spott ich, der Gerechte und Fromme!
5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
Dem Unglück Verachtung! - so denkt der Sichere - ein Stoß denen, deren Fuß im Wanken ist!
6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
Wohlbehalten stehn den Räubern ihre Zelte, und sorglos leben, die Gottes Zorn erregen, wer seinen Gott in seiner Faust führt!
7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
Wahrlich, frage doch nur das Vieh, das wird dich's lehren, und die Vögel des Himmels, die werden dir's verkündigen,
8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
oder was auf der Erde kriecht, das wird dich's lehren, und die Fische des Meeres werden dir's erzählen.
9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
Wer erkennte nicht an alledem, daß Jahwes Hand solches gemacht hat,
10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
in dessen Hand die Seele alles Lebendigen ruht und der Geist jegliches Menschenleibes?
11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
Prüft nicht das Ohr die Worte, gleichwie der Gaumen die Speise kostet?
12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
“Bei Ergrauten ist Weisheit, und langes Leben so gut wie Einsicht.”
13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
Bei ihm ist Weisheit und Stärke, sein ist der Rat und die Einsicht!
14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
Wenn er einreißt, so wird nicht wieder aufgebaut, wen er einkerkert, dem wird nicht mehr aufgethan.
15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
Wenn er die Wasser hemmt, versiegen sie; läßt er sie los, so wühlen sie die Erde um.
16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
Bei ihm ist Macht und Bestand, ihm gehört der Irrende und der Verführer.
17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
Er führt Ratsherren ausgezogen fort und bethört Richter.
18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
Er löst die Fessel der Könige und schlingt um ihre Hüften einen Strick.
19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
Er führt Priester ausgezogen fort, und stürzt Längstbestehende,
20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
entzieht Wohlbewährten die Rede und beraubt Greise des gesunden Urteils.
21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
Er gießt Verachtung über Edle aus und lockert den Gürtel Gewaltiger.
22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
Er enthüllt Tiefverborgenes aus Finsternis heraus und zieht tiefes Dunkel an das Licht.
23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
Er läßt Völker groß werden und stürzt sie ins Verderben, breitet Völker aus und läßt hinweg sie führen.
24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
Er raubt den Häuptern des Volkes den Verstand und läßt sie irren in unwegsamer Öde.
25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
Sie tappen in lichtlosem Dunkel, und er läßt sie taumeln wie Trunkene.
