Jób 12
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Alors Job prit la parole et dit:
2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
Vraiment vous êtes aussi sages que tout un peuple, et avec vous mourra la sagesse!
3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
Moi aussi, j'ai de l'intelligence comme vous, je ne vous le cède en rien, et qui ne sait les choses que vous dites?
4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
Je suis la risée de mes amis, moi qui invoquais Dieu et à qui Dieu répondait; leur risée, moi le juste, l'innocent!...
5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
Honte au malheur! C'est la devise des heureux; le mépris attend celui dont le pied chancelle.
6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
La paix cependant règne sous la tente des brigands, la sécurité pour ceux qui provoquent Dieu, et qui n'ont d'autre dieu que leur bras.
7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
Mais, de grâce, interroge les bêtes, et elles t'instruiront, les oiseaux du ciel, et ils te l'apprendront;
8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
ou bien parle à la terre, et elle t'enseignera; les poissons même de la mer te le raconteront.
9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
Qui ne sait, parmi tous ces êtres, que la main de Yahweh a fait ces choses,
10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
qu'il tient dans sa main l'âme de tout ce qui vit, et le souffle de tous les humains?
11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
L'oreille ne discerne-t-elle pas les paroles, comme le palais savoure les aliments?
12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
Aux cheveux blancs appartient la sagesse, la prudence est le fruit des longs jours.
13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
En Dieu résident la sagesse et la puissance, à lui le conseil et l'intelligence.
14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
Voici qu'il renverse et l'on ne rebâtit pas; il ferme la porte sur l'homme, et on ne lui ouvre pas.
15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
Voici qu'il arrête les eaux, elles tarissent; il les lâche, elles bouleversent la terre.
16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
A lui la force et la prudence, à lui celui qui est égaré et celui qui égare.
17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
Il emmène captifs les conseillers des peuples, et il ôte le sens aux juges.
18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
Il délie la ceinture des rois, et ceint leurs reins d'une corde.
19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
Il traîne les prêtres en captivité, et renverse les puissants.
20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
Il ôte la parole aux hommes les plus habiles, et il enlève le jugement aux vieillards.
21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
Il verse le mépris sur les nobles, et il relâche la ceinture des forts.
22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
Il met à découvert les choses cachées dans les ténèbres, et produit à la lumière l'ombre de la mort.
23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
Il fait croître les nations, et il les anéantit; il les étend et il les resserre.
24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
Il ôte l'intelligence aux chefs des peuples de la terre, et les égare dans des déserts sans chemin;
25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
ils tâtonnent dans les ténèbres, loin de la lumière; il les fait errer comme un homme ivre.
