Jób 12
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Men Job svarede og sagde:
2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
Sandelig, I ere Folket, og med eder dør Visdommen ud!
3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
Jeg har ogsaa Forstand ligesom I, jeg falder ikke igennem for eder; og hvo ved ikke saadanne Ting?
4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
Jeg er til Latter for min Ven, jeg, som raabte til Gud og fik Svar; den retfærdige, den oprigtige er til Latter.
5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
En foragtet Lampe i den trygges Tanke er den, som er nær ved at snuble med Foden.
6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
Ødelæggernes Telte have Ro, og de, som rase imod Gud, ere meget trygge, ja den, som sætter sin Haand som Gud.
7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
Og sandelig, spørg dog Dyrene ad, og de skulle lære dig det; og Himmelens Fugle, og de skulle forkynde dig det.
8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
Eller tal til Jorden, og den skal lære dig det, og Fiskene i Havet skulle fortælle dig det.
9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
Hvo ved ikke om alle disse Ting, at Herrens Haand har gjort dette?
10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
han, i hvis Haand hver levende Sjæl er, og Aanden i hvert Menneskes Kød!
11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
Mon ikke Øret prøver Talen, og Ganen smager Maden?
12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
Hos de graahærdede er Visdom, og Dagenes Længde giver Forstand.
13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
Hos ham er Visdom og Vælde, ham hører Raad og Forstand til.
14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
Se, han nedbryder, og det skal ikke bygges, han lukker til for en Mand, og der skal ikke lukkes op.
15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
Se, han holder Vandene tilbage, og de borttørres, og han udlader dem, og de omvælte Landet.
16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
Hos ham er Styrke og Kraft; ham hører den til, som farer vild, og den, som fører vild.
17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
Han lader Raadgiverne gaa afklædte bort og gør Dommerne til Daarer.
18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
Han løser Kongernes Herredømme og lægger Baand om deres Lænder.
19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
Han lader Præsterne gaa afklædte bort og omkaster de stærke.
20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
Han berøver de sikre Talere Mælet, tager Forstanden fra de gamle.
21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
Han udøser Vanære over Fyrsterne og løser de stærkes Bælte.
22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
Han aabenbarer de dybe Ting af Mørket og udfører Dødens Skygge til Lyset.
23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
Han formerer Folkene og lader dem gaa til Grunde; han udbreder Folkene og bortfører dem.
24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
Han borttager Forstand fra Folkets Øverster i Landet og lader dem fare vild i det øde, hvor ingen Vej er.
25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
De famle i Mørke, hvor intet Lys er, og han bringer dem til at fare vild som den drukne.
