Jób 12
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Job progovori i reče:
2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
“Uistinu, vi ste cvijet naroda, sa vama će izumrijeti mudrost.
3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
Al' i ja znam k'o i vi misliti, ni u čemu od vas gori nisam: tko za stvari takve ne bi znao?
4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
Prijateljima sam svojim ja na podsmijeh što zazivam Boga da mi odgovori! Na podsmijeh ja sam - pravednik neporočan!
5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
Prezirat' je nesretnika - sretni misle, udariti treba onog što posrće!
6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
Dotle su na miru šatori pljačkaša, izazivači Boga žive bezbrižno kao da Boga u šaci svojoj drže!
7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
Ali pitaj zvijeri, i poučit će te; ptice nebeske pitaj, i razjasnit će ti.
8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
Gušteri zemlje to će ti protumačit', ribe u moru ispripovjedit će ti.
9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
Od stvorenja sviju, koje ne bi znalo da je sve to Božja ruka učinila?!
10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
U ruci mu leži život svakog bića i dah životvorni svakog ljudskog tijela.
11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
Zar uhom mi ne sudimo besjedu k'o što kušamo nepcem okus jela?
12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
Sjedine mudrost donose čovjeku, a s vijekom dugim umnost mu dolazi.
13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
Ali u Njemu mudrost je i snaga, u Njemu savjet je i sva razumnost.
14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
Što razgradi, sagradit neće nitko, kog zatvori, nitko ne oslobađa.
15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
Ustavi li vodu, suša nastaje; pusti li je, svu zemlju ispremetne.
16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
Jer u njemu je snaga i sva mudrost, njegov je prevareni i varalica.
17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
On savjetnike lišava razbora, suce pametne udara bezumljem.
18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
On otpasuje pojas kraljevima i užetom im vezuje bokove.
19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
On bosonoge tjera svećenike i mogućnike sa vlasti obara.
20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
On diže riječ iz usta rječitima i starcima pravo rasuđivanje.
21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
On sasiplje prezir po plemićima i junacima bedra raspasuje.
22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
On dubinama razotkriva tmine i sjenu smrtnu na svjetlo izvodi.
23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
On diže narod pa ga uništava, umnoži ga a potom iskorijeni.
24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
On zaluđuje vladare naroda te po bespuću lutaju pustinjskom
25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
i pipaju u tmini bez svjetlosti glavinjajući poput pijanaca.
