Jób 12
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Тогава Иов в отговор рече:
2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
Наистина само вие сте люде, И с вас ще умре мъдростта!
3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
Но и аз имам разум както и вие; Не съм по-долен от вас; И такива работи, кой ги не знае?
4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
Станах за поругание на ближния си, Човек, който призовавах Бога, и Той му отговаряше, - Праведният, непорочният човек стана за поругание!
5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
Тоя, чиито нозе са близо до подхлъзване, Е като презрян светилник в мисълта на благополучния.
6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
Шатрите на разбойниците са в благоденствие, И тия, които разгневяват Бога, са в безопасност; Бог докарва изобилие в ръцете им.
7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
Но попитай сега животните, и те ще те научат, И въздушните птици, и те ще ти кажат;
8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
Или говори на земята, и тя ще те научи, И морските риби ще ти изявят.
9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
От всички тия кой не разбира, Че ръката на Господа е сторила това?
10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
В Чиято ръка е душата на всичко живо, И дишането на цялото човечество.
11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
Ухото не изпитва ли думите Както небцето вкусва ястието си?
12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
Мъдростта е у белокосите, казвате вие, И разумът в дългия живот.
13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
А у Бога е мъдростта и силата; Той има разсъждение и разум.
14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
Ето, Той събаря, и не съгражда вече; Затваря човека, и не му се отваря.
15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
Ето, задържа водите, и пресъхват; Пуща ги пак, и изравят земята.
16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
У Него е силата и мъдростта; Негов е измаменият и измамникът.
17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
Закарва съветниците ограбени, И прави съдиите глупави.
18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
Разпасва пояса на царете, И опасва кръста им с въже.
19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
Закарва първенците ограбени, И поваля силните.
20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
Отнема думата от ползуващите се с доверие, И взема ума на старейшините.
21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
Излива презрение върху князете, И ослабва силата на яките.
22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
Открива дълбоки работи из тъмнината, И изважда на видело мрачната сянка.
23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
Умножава народите, и погубва ги, Разширява народите, и стеснява ги.
24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
Отнема бодростта на началниците на земните жители, И прави ги да се скитат по непроходна пустиня;
25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
Пипат в тъмнината без виделина, И прави ги да залитат като пиян.
