Jób 11
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
Pea naʻe toki tali ʻe Sofaa mei Neama, ʻo ne pehē,
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
“ʻIkai ʻoku totonu ke tali ʻae ngaahi lea lahi ni? Pea ʻe fakatonuhiaʻi koe ʻae tangata faʻa lau?
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
ʻE fakalongoʻi ʻae kakai ʻe hoʻo ngaahi loi? Pea ʻi hoʻo manuki, ʻe ʻikai fakamā koe ʻe ha taha?
4 Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
He kuo ke pehē, ‘Ko ʻeku akonaki ʻoku totonu pē, pea ʻoku ou maʻa ʻi ho ʻao.’
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
Kae taumaiā ke folofola mai ʻae ʻOtua, ʻo ne faʻai hono fofonga kiate koe;
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
Pea ne fakahā kiate koe ʻae ngaahi meʻa lilo ʻoe poto, he ʻoku lahi hake ʻaupito ia ʻi he meʻa ʻoku hā mai! Ko ia ke ke ʻilo, ʻoku siʻi ʻae totongi ʻoku ʻeke ʻe he ʻOtua ʻi he meʻa ʻoku taau mo hoʻo angahia.
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
“He te ke ʻilo ʻae ʻOtua ʻi he faʻa ʻeke? He te ke faʻa kumi ke ʻilo haohaoa ʻae Māfimafi?
ʻOku māʻolunga ia ʻo hangē ko e langi; ko e hā ʻaʻau te ke fai? ʻOku māʻulalo hifo ʻi heli; te ke faʻa ʻilo ʻae hā? (Sheol h7585)
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
Ko hono fuofua ʻoku lōloa lahi ʻi he māmani, pea lau lahi ia ʻi he tahi.
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
Kapau ʻe tuʻusi ʻe ia, pe tāpuni ke maʻu, pe tānaki fakataha, ʻe taʻofi ia ʻe hai?
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
He ʻoku ne ʻiloʻi ʻae kakai vale: ʻoku ne vakai foki ki he fai kovi; pea ʻe ʻikai te ne tokangaʻi?
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
He ʻoku fie poto ʻae tangata vale, neongo ʻoku fanauʻi ʻae tangata ʻo hangē ko e ʻuhiki ʻoe ʻasi kai vao.
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
“Kapau te ke teu ho loto, pea mafao atu ho nima kiate ia;
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
Kapau ʻoku ʻi ho nima ʻae angahala, siʻaki ia ke mamaʻo, pea ʻoua naʻa nofo ʻae kovi ʻi ho ngaahi fale.
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
He ko ia te ke toki hanga hake ai ho mata ʻo taʻehanoʻila; ʻio, te ke tuʻumaʻu, ʻo ʻikai manavahē:
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
He te ke fakangaloʻi hoʻo mamahi, ʻo manatuʻi ia ʻo hangē ko e ngaahi vai kuo tafe atu:
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
Pea ʻe ʻāsinisini lahi hoʻo motuʻa ʻi he hoʻatāmālie ʻoe ʻaho; te ke ulo atu, te ke tatau mo e pongipongi.
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
Pea te ke fiemālie koe, he ʻoku ai ʻae ʻamanaki lelei; ʻio, te ke keli, ʻo mālōlō fiemālie pe.
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
Pea te ke tokoto foki, pea ʻe ʻikai fakamanavahēʻi koe ʻe ha taha; ʻio, ʻe kumi meʻa meiate koe ʻe he tokolahi.
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
Ka ʻe vaivai ʻae mata ʻoe angahala, pea ʻe ʻikai te nau hao, pea ko e ifi ʻoe mānava ʻa ʻenau ʻamanaki.”
