Jób 11
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
Da tok Sofar fra Na'ama til orde og sa:
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
Skulde en ordflom bli uten svar, eller en ordgyter få rett?
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
Skulde dine store ord drive menn til taushet, skulde du spotte uten at nogen skammer dig ut?
4 Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
Og skal du få si: Ren er min lære, og skyldfri er jeg i dine øine?
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
Men bare Gud vilde tale og oplate sine leber mot dig
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
og åpenbare dig visdommens hemmeligheter, at det i dem er dobbelt forstand! Da måtte du nok innse at Gud tilgir dig noget av din misgjerning.
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Mon du kan finne bunn i Guds vesen eller nå frem til den Allmektiges ytterste grense?
Himmelhøi er den, hvad kan du gjøre? Dypere enn dødsriket, hvad vet du? (Sheol h7585)
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
Lengere enn jorden er dens mål og bredere enn havet.
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
Om han farer frem og setter i fengsel og sammenkaller retten, hvem vil da hindre ham?
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
For han, han kjenner de falske folk og ser uretten, uten at han trenger å gi akt på den,
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
og selv en uvettig mann får forstand, og et ungt villesel blir født til menneske.
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
Hvis du retter ditt hjerte og utbreder dine hender til ham -
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
er det synd i din hånd, da ha den bort og la ikke urett bo i dine telt -
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
ja, da skal du, fri for lyte, opløfte ditt åsyn og stå fast og ikke frykte;
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
for du skal glemme din møie, som forbifarne vann skal du komme den i hu.
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
Og lysere enn middagen blir da ditt liv; mørket blir for dig som morgenen.
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
Og du skal være trygg, for da er det håp, og når du har sett dig vel omkring, kan du legge dig trygt til ro.
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
Og du skal hvile, og ingen skal skremme dig op, og mange skal søke din yndest.
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
Men de ugudeliges øine tæres bort; de har ingen tilflukt mere, og deres håp er å utånde sjelen.
