Jób 11
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
respondens autem Sophar Naamathites dixit
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
numquid qui multa loquitur non et audiet aut vir verbosus iustificabitur
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
tibi soli tacebunt homines et cum ceteros inriseris a nullo confutaberis
4 Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
dixisti enim purus est sermo meus et mundus sum in conspectu tuo
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
atque utinam Deus loqueretur tecum et aperiret labia sua tibi
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
ut ostenderet tibi secreta sapientiae et quod multiplex esset lex eius et intellegeres quod multo minora exigaris a Deo quam meretur iniquitas tua
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
forsitan vestigia Dei conprehendes et usque ad perfectum Omnipotentem repperies
excelsior caelo est et quid facies profundior inferno et unde cognosces (Sheol h7585)
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
longior terrae mensura eius et latior mari
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
si subverterit omnia vel in unum coartaverit quis contradicet ei
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
ipse enim novit hominum vanitatem et videns iniquitatem nonne considerat
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
vir vanus in superbiam erigitur et tamquam pullum onagri se liberum natum putat
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
tu autem firmasti cor tuum et expandisti ad eum manus tuas
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
si iniquitatem quod est in manu tua abstuleris a te et non manserit in tabernaculo tuo iniustitia
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
tum levare poteris faciem tuam absque macula et eris stabilis et non timebis
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
miseriae quoque oblivisceris et quasi aquarum quae praeterierint recordaberis
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
et quasi meridianus fulgor consurget tibi ad vesperam et cum te consumptum putaveris orieris ut lucifer
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
et habebis fiduciam proposita tibi spe et defossus securus dormies
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
requiesces et non erit qui te exterreat et deprecabuntur faciem tuam plurimi
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
oculi autem impiorum deficient et effugium peribit ab eis et spes eorum abominatio animae
