Jób 11
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
Respondens autem Sophar Naamathites, dixit:
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
[Numquid qui multa loquitur, non et audiet? aut vir verbosus justificabitur?
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
Tibi soli tacebunt homines? et cum ceteros irriseris, a nullo confutaberis?
4 Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
Dixisti enim: Purus est sermo meus, et mundus sum in conspectu tuo.
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
Atque utinam Deus loqueretur tecum, et aperiret labia sua tibi,
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
ut ostenderet tibi secreta sapientiæ, et quod multiplex esset lex ejus: et intelligeres quod multo minora exigaris ab eo quam meretur iniquitas tua!
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Forsitan vestigia Dei comprehendes, et usque ad perfectum Omnipotentem reperies?
Excelsior cælo est, et quid facies? profundior inferno, et unde cognosces? (Sheol h7585)
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
Longior terra mensura ejus, et latior mari.
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
Si subverterit omnia, vel in unum coarctaverit, quis contradicet ei?
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
Ipse enim novit hominum vanitatem; et videns iniquitatem, nonne considerat?
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
Vir vanus in superbiam erigitur, et tamquam pullum onagri se liberum natum putat.
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
Tu autem firmasti cor tuum, et expandisti ad eum manus tuas.
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
Si iniquitatem quæ est in manu tua abstuleris a te, et non manserit in tabernaculo tuo injustitia,
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
tunc levare poteris faciem tuam absque macula; et eris stabilis, et non timebis.
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
Miseriæ quoque oblivisceris, et quasi aquarum quæ præterierunt recordaberis.
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
Et quasi meridianus fulgor consurget tibi ad vesperam; et cum te consumptum putaveris, orieris ut lucifer.
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
Et habebis fiduciam, proposita tibi spe: et defossus securus dormies.
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
Requiesces, et non erit qui te exterreat; et deprecabuntur faciem tuam plurimi.
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
Oculi autem impiorum deficient, et effugium peribit ab eis: et spes illorum abominatio animæ.]
