< Jób 11 >
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
Na Zophar el fahk,
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
“Mea, wanginna mwet ac topuk kas lusrongten inge? Ya mwet se fin kaskas pusla, na ac oru in pwaye sel?
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
Job, ya kom nunku mu kut tia ku in topuk kom? Ya kom nunku mu kas in aksruksruk lom ingan ac oru in wanginla ma kut ku in fahk?
4 Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
Kom fahk mu ma kom fahk an pwayena; Kom sifacna fahk mu kom nasnas ye mutun God.
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
Seyal nga ke God Elan topuk kom!
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
El lukun fahkot nu sum lah oasr kain in lalmwetmet pus; Ac oasr kutu ma su arulana loalla nu ke ma mwet uh ku in kalem kac. Akkeok lun God nu sum uh srikla liki ma fal kom in keok kac.
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
“Ku kom ku in sifacna konauk lupa ac saflaiyen Ku ac fulat lun God uh?
8 Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol )
Lupan ku lun God uh tia safla na yen engyeng uh, A srakna oan loes liki lusen acn ma kom ku in sun uh. God El oayapa etu facl sin mwet misa uh, A kom tia etu. (Sheol )
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
Fulat lun God uh sralap liki faclu Ac yohk liki meoa uh.
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
God El fin sruokkomi ac uskomyak nu ke nununku, Su ac ku in kutongilya?
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
God El etu lah su mwet ma wangin sripa uh; El liye ma koluk nukewa ma elos oru uh.
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
Mwet sulalkung uh ac ekla lalmwetmet Ke pacl se ma donkey uh ac isusla tuh mwet.
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
“Job, wo kom in tari auliyak, ac asroela poum in pre nu sin God.
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
Sisla ma koluk ac ma sutuu liki in lohm sum.
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
Na kom ac fah pulaik ac fwacfa ye mutun mwet.
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
Fin ouinge, na kom ac fah tia sifil esam mwe keok lom nukewa, Oana sie sronot su somla ac tia sifil esamyuk.
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
Na moul lom uh ac fah kalem liki kalmen faht ke infulwen len, Ac lohsr lulap lun moul uh ac fah kalemla oana kalem ke lotutang uh.
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
Kom ac fah moul in misla ac sessesla ke finsrak; God El ac fah karingin kom ac sot mongla nu sum.
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
Kom ac fah tia sangeng sin mwet lokoalok lom; Ac mwet puspis ac fah siyuk kom in kasrelos.
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
Tusruktu mwet koluk uh fah ngetot ngetma ke fohsak lalos Ac konauk lah elos tia ku in kaingla. Mwe finsrak sefanna lalos pa elos in sa misa.”