Jób 11
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
Allora Zofar il Naamatita prese la parola e disse:
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
A tante parole non si darà risposta? O il loquace dovrà aver ragione?
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
I tuoi sproloqui faranno tacere la gente? Ti farai beffe, senza che alcuno ti svergogni?
4 Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
Tu dici: «Pura è la mia condotta, io sono irreprensibile agli occhi di lui».
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
Tuttavia, volesse Dio parlare e aprire le labbra contro di te,
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
per manifestarti i segreti della sapienza, che sono così difficili all'intelletto, allora sapresti che Dio ti condona parte della tua colpa.
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Credi tu di scrutare l'intimo di Dio o di penetrare la perfezione dell'Onnipotente?
E' più alta del cielo: che cosa puoi fare? E' più profonda degli inferi: che ne sai? (Sheol h7585)
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
Più lunga della terra ne è la dimensione, più vasta del mare.
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
Se egli assale e imprigiona e chiama in giudizio, chi glielo può impedire?
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
Egli conosce gli uomini fallaci, vede l'iniquità e l'osserva:
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
l'uomo stolto mette giudizio e da ònagro indomito diventa docile.
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
Ora, se tu a Dio dirigerai il cuore e tenderai a lui le tue palme,
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
se allontanerai l'iniquità che è nella tua mano e non farai abitare l'ingiustizia nelle tue tende,
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
allora potrai alzare la faccia senza macchia e sarai saldo e non avrai timori,
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
perché dimenticherai l'affanno e te ne ricorderai come di acqua passata;
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
più del sole meridiano splenderà la tua vita, l'oscurità sarà per te come l'aurora.
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
Ti terrai sicuro per ciò che ti attende e, guardandoti attorno, riposerai tranquillo.
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
Ti coricherai e nessuno ti disturberà, molti anzi cercheranno i tuoi favori.
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
Ma gli occhi dei malvagi languiranno, ogni scampo è per essi perduto, unica loro speranza è l'ultimo respiro!
