Jób 11
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
Felelt a Náamabeli Czófár és mondta:
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
Szavak bőségére ne legyen felelet, avagy az ajkak emberének legyen igaza?
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
Fecsegésed férfiakat hallgattasson el? Gúnyolódtál s ne legyen, ki rád pirít?
4 Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
Azt mondod: Tiszta a tanom, szeplőtlen vagyok szemeid előtt!
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
Azonban vajha beszélne az Isten s nyitná fel ajkait veled szemben,
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
hogy jelentse meg neked a bölcsesség rejtelmeit mert kétszereset ér valódi tudásra nézve – s tudd meg, hogy elenged neked Isten a bűnödből.
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Istent kikutatni eléred-e, avagy a Mindenhatónak végéig elérsz-e?
Egek magasságai – mit tehetsz? Mélyebb az alvilágnál mit tudhatsz meg? (Sheol h7585)
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
Hosszabb a földnél mérete és szélesebb a tengernél.
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
Ha elvonul és bezár és gyűlést tart – ki utasíthatja vissza?
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
Mert ő ismeri a hamisság embereit, látta a jogtalanságot, pedig nem is ügyel.
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
Hisz üres férfi is eszessé válik, s vadszamár vemhe emberré szülemedik.
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
Ha te irányítod szívedet s feléje terjeszted kezeidet –
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
ha igaztalanság van kezedben távolítsd el, s ne lakoztass sátraidban jogtalanságot –
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
bizony akkor felemelheted arczodat mocsoktalanul és szilárd leszel s nem kell félned;
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
bizony te elfelejted a szenvedést, mint elfolyt vizekre emlékszel reá.
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
S délnél fényesebben kél a földi lét, ha borulat van, olyan az mint a reggel.
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
És bízhatsz, mert van remény; körülfigyelsz – bizton fekszel le;
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
heversz; és nincs a ki fölijesztene és sokan fognak neked hízelegni.
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
De a gonoszok szemei elepednek, menekvés elveszett számukra, reményük pedig: léleknek kilehelése.
