Jób 11
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
Da fiel Sophar von Naama ein und sprach:
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
"Soll dem Wortreichen keine Antwort werden? Soll wohl der Zungenheld obsiegen?
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
Dummköpfe bringt zum Schweigen dein Geschwätz; da magst du Unsinn reden; da widerlegt dich keiner.
4 Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
Du sprachst: 'Es ist doch lauter meine Rede. In Deinen Augen bin ich rein!'
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
Wie aber, wenn Gott reden wollte, den Mund auftäte gegen dich
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
und dir in Weisheit zeigte, daß die geheimen Schändlichkeiten doppelt soviel ausmachen? So wisse: Von deinen Sünden sieht dir Gott noch manche nach.
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Ergründest du die Tiefen Gottes, und kennst du das vollkommene Bild des Allerhöchsten?
Was kannst du Höheres planen als den Himmel? Was kennst du Tieferes als die Hölle, (Sheol h7585)
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
und Breiteres als der Erde Breite und Weiteres als das weite Meer?
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
Wenn er verhaftet und versiegelt und hält Gericht, wer wehrt ihm da?
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
Er kennt die Menschen, die so gern sich selber täuschen; er sieht die Bosheit; doch er übersieht sie nicht.
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
Und des Verstandes wird der Mann bei Hof beraubt, und der Gemeine wird durch schimpflichen Verkauf gepeinigt.
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
Wenn aber du dein Herz in Ordnung bringst, und hebst zu ihm die Hände flehend,
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
entfernst den Frevel, der an deinen Händen klebt, vergönnst der Sünde keinen Raum bei dir,
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
dann kannst du makellos dein Antlitz heben, dann stehst du felsenfest und unverzagt.
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
Alsdann vergissest du das Leid, du denkst daran wie an vergangene Zeiten,
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
und heller als der Mittag strahlt das Leben, und Dunkelheit ist wie der helle Morgen.
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
voll Hoffnung schaut dein Blick hinaus; du schaust umher und legst dich sorglos nieder.
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
Du lagerst dich, und niemand schreckt, und viele mühen sich um deine Gunst.
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
Jedoch der Frevler Augen schmachten hin; fort schwindet ihnen Zuflucht, und ihre Hoffnung ist Verhauchen."
