Jób 11
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
And Zophar the Naamathite answereth and saith: —
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
Is a multitude of words not answered? And is a man of lips justified?
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
Thy devices make men keep silent, Thou scornest, and none is causing blushing!
4 Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
And thou sayest, 'Pure [is] my discourse, And clean I have been in Thine eyes.'
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
And yet, O that God had spoken! And doth open His lips with thee.
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
And declare to thee secrets of wisdom, For counsel hath foldings. And know thou that God forgetteth for thee, [Some] of thine iniquity.
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
By searching dost thou find out God? Unto perfection find out the Mighty One?
Heights of the heavens! — what dost thou? Deeper than Sheol! — what knowest thou? (Sheol h7585)
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
Longer than earth [is] its measure, And broader than the sea.
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
If He pass on, and shut up, and assemble, Who then dost reverse it?
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
For he hath known men of vanity, And He seeth iniquity, And one doth not consider [it]!
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
And empty man is bold, And the colt of a wild ass man is born.
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
If thou — thou hast prepared thy heart, And hast spread out unto Him thy hands,
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
If iniquity [is] in thy hand, put it far off, And let not perverseness dwell in thy tents.
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
For then thou liftest up thy face from blemish, And thou hast been firm, and fearest not.
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
For thou dost forget misery, As waters passed away thou rememberest.
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
And above the noon doth age rise, Thou fliest — as the morning thou art.
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
And thou hast trusted because their is hope, And searched — in confidence thou liest down,
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
And thou hast rested, And none is causing trembling, And many have entreated thy face;
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
And the eyes of the wicked are consumed, And refuge hath perished from them, And their hope [is] a breathing out of soul!
